Mark 4

A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.

I poče opet poučavati uz more. I zgrnu se k njemu silan svijet te on uđe u lađu i sjede na moru, a sve ono mnoštvo bijaše uz more, na kopnu.

I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:

Poučavao ih je u prispodobama mnogočemu. Govorio im u pouci:

Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.

"Poslušajte! Gle, iziđe sijač sijati.

I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.

I dok je sijao, poneko zrno pade uz put, dođoše ptice i pozobaše ga.

A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.

Neko opet pade na kamenito tlo gdje nemaše dosta zemlje. Odmah izniknu jer nemaše duboke zemlje.

A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.

Ali kad ogranu sunce, izgorje; i jer nemaše korijenja, osuši se.

A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.

Neko opet pade u trnje i trnje uzraste i uguši ga te ploda ne donese.

Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.

Neko napokon pade u dobru zemlju i dade plod, razraste se i razmnoži, te donese: jedno tridesetostruko, jedno šezdesetostruko, jedno stostruko."

I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.

I doda: "Tko ima uši da čuje, neka čuje!"

A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.

Kad bijaše nasamo, oni oko njega zajedno s dvanaestoricom pitahu ga o prispodobama.

I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,

I govoraše im: "Vama je dano otajstvo kraljevstva Božjega, a onima vani sve biva u prispodobama:

Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.

da gledaju, gledaju - i ne vide, slušaju, slušaju - i ne razumiju, da se ne obrate pa da im se otpusti."

I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?

I kaže im: "Zar ne znate tu prispodobu? Kako ćete onda razumjeti prispodobe uopće?

Rozsevač, ten slovo rozsívá.

Sijač sije Riječ.

Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.

Oni uz put, gdje je Riječ posijana, jesu oni kojima, netom čuju, odmah dolazi Sotona i odnosi Riječ u njih posijanu.

A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.

Zasijani na tlo kamenito jesu oni koji kad čuju Riječ, odmah je s radošću prime,

Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.

ali nemaju u sebi korijena, nego su nestalni: kad nastane nevolja ili progonstvo zbog Riječi, odmah se sablazne.

A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší,

A drugi su oni u trnje zasijani. To su oni koji poslušaju Riječ,

Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá.

ali nadošle brige vremenite, zavodljivost bogatstva i ostale požude uguše Riječ te ona ostane bez ploda.

Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.

A zasijani na dobru zemlju jesu oni koji čuju i prime Riječ te urode: tridesetostruko, šezdesetostruko, stostruko.

Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.

I govoraše im: "Unosi li se svjetiljka da se pod posudu stavi ili pod postelju? Zar ne da se stavi na svijećnjak?

Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.

Ta ništa nije zastrto, osim zato da se očituje; i ništa skriveno, osim zato da dođe na vidjelo!

Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.

Ima li tko uši da čuje, neka čuje."

I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.

I govoraše im: "Pazite što slušate. Mjerom kojom mjerite mjerit će vam se. I nadodat će vam se.

Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.

Doista, onomu tko ima dat će se, a onomu tko nema oduzet će se i ono što ima."

I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.

I govoraše im: "Kraljevstvo je Božje kao kad čovjek baci sjeme u zemlju.

A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.

Spavao on ili bdio, noću i danju sjeme klija i raste - sam ne zna kako;

Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.

zemlja sama od sebe donosi plod: najprije stabljiku, onda klas i napokon puno zrnja na klasu.

A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.

A čim plod dopusti, brže se on laća srpa jer eto žetve."

I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?

I govoraše: "Kako da prispodobimo kraljevstvo nebesko ili u kojoj da ga prispodobi iznesemo?

Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.

Kao kad se gorušičino zrno posije u zemlju. Manje od svega sjemenja na zemlji,

Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.

jednoć posijano, naraste i postane veće od svega povrća pa potjera velike grane te se pod sjenom njegovom gnijezde ptice nebeske."

A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.

Mnogim takvim prispodobama navješćivaše im Riječ, kako već mogahu slušati.

A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.

Bez prispodobe im ne govoraše, a nasamo bi svojim učenicima sve razjašnjavao.

I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.

Uvečer istoga dana kaže im: "Prijeđimo prijeko!"

A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.

Oni otpuste mnoštvo i povezu Isusa kako već bijaše u lađi. A pratile su ga i druge lađe.

Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.

Najednom nasta žestoka oluja, na lađu navale valovi te su je već gotovo napunili.

A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?

A on na krmi spavaše na uzglavku. Probude ga i kažu mu: "Učitelju! Zar ne mariš što ginemo?"

I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.

On se probudi, zaprijeti vjetru i reče moru: "Utihni! Umukni!" I smiri se vjetar i nasta velika utiha.

I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?

Tada im reče: "Što ste bojažljivi? Kako nemate vjere?"

I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?

Oni se silno prestrašiše pa se zapitkivahu: "Tko li je ovaj da mu se i vjetar i more pokoravaju?"