Luke 24

První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.

Prvoga dana u tjednu, veoma rano, dođoše one na grob s miomirisima što ih pripraviše.

I nalezly kámen odvalený od hrobu.

Kamen nađoše otkotrljan od groba.

A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.

Uđoše, ali ne nađoše tijela Gospodina Isusa.

I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.

I dok su stajale zbunjene nad tim, gle, dva čovjeka u blistavoj odjeći stadoše do njih.

Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?

Zastrašene obore lica k zemlji, a oni će im: "Što tražite Živoga među mrtvima?

Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,

Nije ovdje, nego uskrsnu! Sjetite se kako vam je govorio dok je još bio u Galileji:

Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.

'Treba da Sin Čovječji bude predan u ruke grešnika, i raspet, i treći dan da ustane.'"

I rozpomenuly se na slova jeho.

I sjetiše se one riječi njegovih,

A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.

vratiše se s groba te javiše sve to jedanaestorici i svima drugima.

Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.

A bile su to: Marija Magdalena, Ivana i Marija Jakovljeva. I ostale zajedno s njima govorahu to apostolima,

Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.

ali njima se te riječi pričiniše kao tlapnja, te im ne vjerovahu.

Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.

A Petar usta i potrča na grob. Sagnuvši se, opazi samo povoje. I vrati se kući čudeći se tome što se zbilo.

A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.

I gle, dvojica su od njih toga istog dana putovala u selo koje se zove Emaus, udaljeno od Jeruzalema šezdeset stadija.

A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.

Razgovarahu međusobno o svemu što se dogodilo.

I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.

I dok su tako razgovarali i raspravljali, približi im se Isus i pođe s njima.

Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.

Ali prepoznati ga - bijaše uskraćeno njihovim očima.

I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?

On ih upita: "Što to putem pretresate među sobom?" Oni se snuždeni zaustave

A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?

te mu jedan od njih, imenom Kleofa, odgovori: "Zar si ti jedini stranac u Jeruzalemu te ne znaš što se u njemu dogodilo ovih dana?"

Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,

A on će: "Što to?" Odgovore mu: "Pa ono s Isusom Nazarećaninom, koji bijaše prorok - silan na djelu i na riječi pred Bogom i svim narodom:

A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.

kako su ga glavari svećenički i vijećnici naši predali da bude osuđen na smrt te ga razapeli.

My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.

A mi se nadasmo da je on onaj koji ima otkupiti Izraela. Ali osim svega toga ovo je već treći dan što se to dogodilo.

Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,

A zbuniše nas i žene neke od naših: u praskozorje bijahu na grobu,

A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.

ali nisu našle njegova tijela pa dođoše te rekoše da su im se ukazali anđeli koji su rekli da je on živ.

I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.

Odoše nato i neki naši na grob i nađoše kako žene rekoše, ali njega ne vidješe."

Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.

A on će im: "O bezumni i srca spora da vjerujete što god su proroci navijestili!

Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?

Nije li trebalo da Krist sve to pretrpi te uđe u svoju slavu?"

A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.

Počevši tada od Mojsija i svih proroka, protumači im što u svim Pismima ima o njemu.

A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.

Uto se približe selu kamo su išli, a on kao da htjede dalje.

Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.

No oni navaljivahu: "Ostani s nama jer zamalo će večer i dan je na izmaku!" I uniđe da ostane s njima.

I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.

Dok bijaše s njima za stolom, uze kruh, izreče blagoslov, razlomi te im davaše.

I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.

Uto im se otvore oči te ga prepoznaše, a on im iščeznu s očiju.

I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?

Tada rekoše jedan drugome: "Nije li gorjelo srce u nama dok nam je putem govorio, dok nam je otkrivao Pisma?"

A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,

U isti se čas digoše i vratiše u Jeruzalem. Nađoše okupljenu jedanaestoricu i one koji bijahu s njima.

Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.

Oni im rekoše: "Doista uskrsnu Gospodin i ukaza se Šimunu!"

I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.

Nato oni pripovjede ono s puta i kako ga prepoznaše u lomljenju kruha.

A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.

Dok su oni o tom razgovarali, stane Isus posred njih i reče im: "Mir vama!"

Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.

Oni, zbunjeni i prestrašeni, pomisliše da vide duha.

I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?

Reče im Isus: "Zašto se prepadoste? Zašto vam sumnje obuzimaju srce?

Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.

Pogledajte ruke moje i noge! Ta ja sam! Opipajte me i vidite jer duh tijela ni kostiju nema kao što vidite da ja imam."

A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.

Rekavši to, pokaza im ruke i noge.

Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?

I dok oni od radosti još nisu vjerovali, nego se čudom čudili, on im reče: "Imate li ovdje što za jelo?"

A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.

Oni mu pruže komad pečene ribe.

A vzav to, pojedl před nimi,

On uzme i pred njima pojede.

A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.

Nato im reče: "To je ono što sam vam govorio dok sam još bio s vama: treba da se ispuni sve što je u Mojsijevu Zakonu, u Prorocima i Psalmima o meni napisano."

Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.

Tada im otvori pamet da razumiju Pisma

A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,

te im reče: "Ovako je pisano: 'Krist će trpjeti i treći dan ustati od mrtvih,

A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.

i u njegovo će se ime propovijedati obraćenje i otpuštenje grijeha po svim narodima počevši od Jeruzalema.'

Vy jste pak svědkové toho.

Vi ste tomu svjedoci.

A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.

I evo, ja šaljem na vas Obećanje Oca svojega. Ostanite zato u gradu dok se ne obučete u Silu odozgor."

I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.

Zatim ih izvede do Betanije, podiže ruke pa ih blagoslovi.

I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.

I dok ih blagoslivljaše, rasta se od njih i uznesen bi na nebo.

A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.

Oni mu se ničice poklone pa se s velikom radosti vrate u Jeruzalem

A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.

te sve vrijeme u Hramu blagoslivljahu Boga.