Job 8

Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:

Bildan iz Šuaha progovori tad i reče:

Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?

"Dokad ćeš jošte govoriti tako, dokle će ti riječ kao vihor biti?

Což by Bůh silný neprávě soudil,a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?

TÓa zar može Bog pravo pogaziti, može li pravdu izvrnut' Svesilni?

Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.

Ako mu djeca tvoja sagriješiše, preda ih zato bezakonju njinu.

Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,

Al' ako Boga potražiš iskreno i od Svesilnog milost ti izmoliš;

A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.

ako li budeš čist i neporočan, odsad će svagda on nad tobom bdjeti i obnovit će kuću pravedniku.

A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.

Bit će malena tvoja sreća prošla prema budućoj što te očekuje.

Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.

No pitaj samo prošle naraštaje, na mudrost pređa njihovih pripazi.

(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

Od jučer mi smo i ništa ne znamo, poput sjene su na zemlji nam dani.

Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?

Oni će te poučit' i reći ti, iz srca će svog izvući besjede:

Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?

'Izvan močvare zar će rogoz nići? Zar će bez vode trstika narasti?

Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.

Zeleni se sva, al' i nekošena usahne prije svake druge trave.

Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

To je kob svakog tko Boga zaboravi; tako propada nada bezbožnika:

Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.

Nit je tanana njegovo uzdanje, a ufanje mu kuća paukova.

Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.

Nasloni li se, ona mu se ljulja, prihvati li se, ona mu se ruši.

Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.

Zeleni se i sav na suncu buja, vrt su mu cio mladice prerasle.

Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.

Svojim korijenjem krš je isprepleo te život crpe iz živa kamena.

A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:

A kad ga s mjesta njegova istrgnu, ono ga niječe: 'Nikada te ne vidjeh!'

Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.

I evo gdje na putu sada trune dok drugo bilje već niče iz zemlje.

Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:

Ne, Bog neće odbacit' neporočne, niti će rukom poduprijet' opake.

Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,

Smijeh će ti opet ispuniti usta, s usana će odjeknuti klicanje.

Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.

Dušmane će ti odjenut' sramota i šatora će nestat' zlikovačkog.'"