II Corinthians 6

Protož napomáhajíce, i napomínáme vás, abyste milosti Boží nadarmo nebrali,
Kao suradnici opominjemo vas da ne primite uzalud milosti Božje.
(Neboť praví Bůh: V čas příhodný uslyšel jsem tě a v den spasení spomohl jsem tobě. Aj, nyníť jest čas příhodný, aj, nyní dnové spasení.)
Jer on veli: U vrijeme milosti usliših te i u dan spasa pomogoh ti. Evo sad je vrijeme milosno, evo sad je vrijeme spasa.
Žádného v ničemž nedávajíce pohoršení, aby byla bez úhony služba naše;
Ni u čemu ne dajemo nikakve sablazni da se ne kudi ova služba,
Ale ve všem se chovajíce jakožto Boží služebníci, ve mnohé trpělivosti, v utištěních, v nedostatcích, v úzkostech,
nego se u svemu iskazujemo kao poslužitelji Božji: velikom postojanošću u nevoljama, u potrebama, u tjeskobama,
V ranách, v žalářích, v nepokojích, v pracech, v bdění, v postech,
pod udarcima, u tamnicama, u bunama, u naporima, u bdjenjima, u postovima,
V čistotě, v umění, v dlouhočekání, v dobrotivosti, v Duchu svatém, v lásce neošemetné,
u čistoći, u spoznanju, u velikodušnosti, u dobroti, u Duhu Svetomu, u ljubavi nehinjenoj,
V slovu pravdy, v moci Boží, skrze odění spravedlnosti, napravo i nalevo,
u riječi istinitoj, u snazi Božjoj; oružjem pravde zdesna i slijeva;
Skrze slávu i pohanění, skrze zlou i dobrou pověst, jakožto bludní, a jsouce pravdomluvní,
slavom i sramotom; zlim i dobrim glasom; kao zavodnici, a istiniti;
Jakožto neznámí, a jsouce známí, jakožto umírající, a aj, živi jsme, jakožto potrestaní, a nezmordovaní,
kao nepoznati, a poznati; kao umirući, a evo živimo; kao kažnjeni, a ne ubijeni;
Jako smutní, avšak vždycky se radujíce, jako chudí, a mnohé zbohacujíce, jako nic nemajíce, avšak všemi věcmi vládnouce.
kao žalosni, a uvijek radosni; kao siromašni, a mnoge obogaćujemo; kao oni koji ništa nemaju, a sve posjeduju.
Ústa naše otevřína jsou k vám, ó Korinští, srdce naše rozšířeno jest.
Usta su naša otvorena vama, Korinćani, srce naše rašireno.
Nejste v nás souženi, než souženi jste v srdcích vašich.
Nije vam tijesno u nama, ali je tijesno u vašim grudima.
O takovéžť odplaty žádám od vás, jakožto synům pravím: Rozšiřte se i vy.
Za uzdarje - kao djeci govorim - raširite se i vi.
A netáhněte jha s nevěřícími. Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi?
Ne ujarmljujte se s nevjernicima. Ta što ima pravednost s bezakonjem? Ili kakvo zajedništvo svjetlo s tamom?
A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věřícímu s nevěřícím?
Kakvu slogu Krist s Belijarom? Ili kakav dio vjernik s nevjernikom?
A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakož pověděl Bůh: Že přebývati budu v nich, a procházeti se, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.
Kakav sporazum hram Božji s idolima? Jer mi smo hram Boga živoga, kao što reče Bog: Prebivat ću u njima i hoditi među njima; i bit ću Bog njihov, a oni narod moj.
A protož vyjdětež z prostředku jejich a oddělte se od nich, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás.
Zato iziđite iz njihove sredine i odvojite se, govori Gospodin, i ništa nečisto ne dotičite i ja ću vas primiti.
A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.
I bit ću vam otac i vi ćete mi biti sinovi i kćeri, veli Gospodin Svemogući.