I Corinthians 15

Známoť vám pak činím, bratří, evangelium, kteréž jsem zvěstoval vám, kteréž jste i přijali, v němž i stojíte,
Dozivljem vam, braćo, u pamet evanđelje koje vam navijestih, koje primiste, u kome stojite,
Skrze kteréž i spasení béřete, kterak kázal jsem vám, pamatujete-li, leč byste nadarmo uvěřili.
po kojem se spasavate, ako držite što sam vam navijestio; osim ako uzalud povjerovaste.
Vydal jsem zajisté vám nejprve to, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podle Písem,
Doista, predadoh vam ponajprije što i primih: Krist umrije za grijehe naše po Pismima;
A že jest pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne podle Písem.
bi pokopan i uskrišen treći dan po Pismima;
A že vidín jest od Petra, potom od dvanácti.
ukaza se Kefi, zatim dvanaestorici.
Potom vidín více než od pěti set bratří spolu, z nichžto mnozí ještě živi jsou až dosavad, a někteří již zesnuli.
Potom se ukaza braći, kojih bijaše više od pet stotina zajedno; većina ih još i sada živi, a neki usnuše.
Potom vidín jest od Jakuba, potom ode všech apoštolů.
Zatim se ukaza Jakovu, onda svim apostolima.
Nejposléze pak ze všech, jakožto nedochůdčeti, ukázal se i mně.
Najposlije, kao nedonoščetu, ukaza se i meni.
Nebo já jsem nejmenší z apoštolů, kterýž nejsem hoden slouti apoštol, protože jsem se protivil církvi Boží.
Da, ja sam najmanji među apostolima i nisam dostojan zvati se apostolom jer sam progonio Crkvu Božju.
Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho mně učiněná daremná nebyla, ale hojněji nežli oni všickni pracoval jsem, avšak ne já, ale milost Boží, kteráž se mnou jest.
Ali milošću Božjom jesam što jesam i njegova milost prema meni ne bijaše zaludna; štoviše, trudio sam se više nego svi oni - ali ne ja, nego milost Božja sa mnom.
Protož i já i oni tak kážeme, a tak jste uvěřili.
Ili dakle ja ili oni: tako propovijedamo, tako vjerujete.
Poněvadž se pak káže o Kristu, že jest z mrtvých vstal, kterakž někteří mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání?
No ako se propovijeda da je Krist od mrtvih uskrsnuo, kako neki među vama govore da nema uskrsnuća mrtvih?
Nebo není-liť z mrtvých vstání, anižť jest Kristus z mrtvých vstal.
Ako nema uskrsnuća mrtvih, ni Krist nije uskrsnuo.
A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, tedyť jest daremné kázaní naše, a daremnáť jest i víra vaše.
Ako pak Krist nije uskrsnuo, uzalud je doista propovijedanje naše, uzalud i vjera vaša.
A byli bychom nalezeni i křiví svědkové Boží; nebo vydali jsme svědectví o Bohu, že vzkřísil z mrtvých Krista. Kteréhož nevzkřísil, (totiž) jestliže mrtví z mrtvých nevstávají.
Zatekli bismo se i kao lažni svjedoci Božji što posvjedočismo protiv Boga: da je uskrisio Krista, kojega nije uskrisio, ako doista mrtvi ne uskršavaju.
Nebo jestližeť mrtví z mrtvých nevstávají, anižť jest Kristus vstal.
Jer ako mrtvi ne uskršavaju, ni Krist nije uskrsnuo.
A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještě jste v hříších vašich.
A ako Krist nije uskrsnuo, uzaludna je vjera vaša, još ste u grijesima.
A takť i ti, kteříž zesnuli v Kristu, zahynuli.
Onda i oni koji usnuše u Kristu, propadoše.
Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí.
Ako se samo u ovom životu u Krista ufamo, najbjedniji smo od svih ljudi.
Ale vstalť jest z mrtvých Kristus, prvotiny těch, jenž zesnuli.
Ali sada: Krist uskrsnu od mrtvih, prvina usnulih!
Nebo poněvadž skrze člověka smrt, také i skrze člověka vzkříšení z mrtvých.
Doista po čovjeku smrt, po Čovjeku i uskrsnuće od mrtvih!
Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.
Jer kao što u Adamu svi umiru, tako će i u Kristu svi biti oživljeni.
Ale jeden každý v svém pořádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteříž jsou Kristovi, v příští jeho.
Ali svatko u svom redu: prvina Krist, a zatim koji su Kristovi, o njegovu Dolasku;
Potom bude konec, když vzdá království Bohu a Otci, když vyprázdní všeliké knížatstvo, i všelikou vrchnost i moc.
potom - svršetak, kad preda kraljevstvo Bogu i Ocu, pošto obeskrijepi svako Vrhovništvo, svaku Vlast i Silu.
Nebo musíť to býti, aby on kraloval, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho.
Doista, on treba da kraljuje dok ne podloži sve neprijatelje pod noge svoje.
Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt.
Kao posljednji neprijatelj bit će obeskrijepljena Smrt
Nebo všecky věci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky věci poddány jsou jemu, zjevnéť jest, že kromě toho, kterýž jemu poddal všecko.
jer sve podloži nogama njegovim. A kad veli: Sve je podloženo, jasno - sve osim Onoga koji mu je sve podložio.
A když poddáno jemu bude všecko, tedy i on Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech.
I kad mu sve bude podloženo, tada će se i on sam, Sin, podložiti Onomu koji je njemu sve podložio da Bog bude sve u svemu.
Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Nevstávají-liť mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé?
Što onda čine oni koji se krste za mrtve? Ako mrtvi uopće ne uskršavaju, što se krste za njih?
Proč i my nebezpečenství trpíme každé hodiny?
Što se onda i mi svaki čas izlažemo pogiblima?
Na každý den umírám, skrze slávu naši, kterouž mám v Kristu Ježíši Pánu našem.
Dan za danom umirem, tako mi slave vaše, braćo, koju imam u Kristu Isusu, Gospodinu našem!
Jestližeť jsem obyčejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co mi to prospěje, nevstanou-liť mrtví? Tedy jezme a pijme, nebo zítra zemřeme.
Ako sam se po ljudsku borio sa zvijerima u Efezu, kakva mi korist? Ako mrtvi ne uskršavaju, jedimo i pijmo jer sutra nam je umrijeti.
Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání.
Ne varajte se: "Zli razgovori kvare dobre običaje."
Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří ještě neznají Boha; k zahanbení vašemu toto mluvím.
Otrijeznite se kako valja i ne griješite jer neki, na sramotu vam kažem, ne znaju za Boga.
Ale řekne někdo: Kterakž pak vstanou mrtví? A v jakém těle přijdou?
Ali reći će netko: Kako uskršavaju mrtvi? I s kakvim li će tijelom doći?
Ó nemoudrý, však to, což rozsíváš, nebývá obživeno, leč umře.
Bezumniče! Što siješ, ne oživljuje ako ne umre.
A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice nebo kteréžkoli jiné.
I što siješ, ne siješ tijelo buduće, već golo zrno, pšenice - recimo - ili čega drugoga.
Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo.
A Bog mu daje tijelo kakvo hoće, i to svakom sjemenu svoje tijelo.
Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí.
Nije svako tijelo isto tijelo; drugo je tijelo čovječje, drugo tijelo stoke, drugo tijelo ptičje, a drugo riblje.
A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest sláva nebeských, a jiná zemských,
Ima tjelesa nebeskih i tjelesa zemaljskih, ali drugi je sjaj nebeskih, a drugi zemaljskih.
Jiná sláva slunce, a jiná měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě.
Drugi je sjaj sunca, drugi sjaj mjeseca i drugi sjaj zvijezda; jer zvijezda se od zvijezde razlikuje u sjaju.
Tak i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se tělo porušitelné, vstane neporušitelné;
Tako i uskrsnuće mrtvih: sije se u raspadljivosti, uskršava u neraspadljivosti;
Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné;
sije se u sramoti, uskršava u slavi; sije se u slabosti, uskršava u snazi;
Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest také i duchovní tělo.
sije se tijelo naravno, uskršava tijelo duhovno. Ako ima tijelo naravno, ima i duhovno.
Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale poslední Adam v ducha obživujícího.
Tako je i pisano: Prvi čovjek, Adam, postade živa duša, posljednji Adam - duh životvorni.
Však ne nejprve duchovní, ale tělesné, potom pak duchovní.
Ali ne bi najprije duhovno, nego naravno pa onda duhovno.
První člověk byl z země zemský, druhý člověk jest sám Pán s nebe.
Prvi je čovjek od zemlje, zemljan; drugi čovjek - s neba.
Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou také i nebeští.
Kakav je zemljani takvi su i zemljani, a kakav je nebeski takvi su i nebeski.
A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz i nebeského.
I kao što smo nosili sliku zemljanoga, nosit ćemo i sliku nebeskoga.
Totoť pak pravím, bratří: Že tělo a krev království Božího dědictví nedosáhnou, aniž porušitelnost neporušitelnosti dědičně obdrží.
A ovo, braćo, tvrdim: tijelo i krv ne mogu baštiniti kraljevstva Božjega i raspadljivost ne baštini neraspadljivosti.
Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu.
Evo otajstvo vam kazujem: svi doduše nećemo usnuti, ali svi ćemo se izmijeniti.
Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme.
Odjednom, u tren oka, na posljednju trublju - jer zatrubit će - i mrtvi će uskrsnuti neraspadljivi i mi ćemo se izmijeniti.
Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost.
Jer ovo raspadljivo treba da se obuče u neraspadljivost i ovo smrtno da se obuče u besmrtnost.
A když porušitelné toto tělo obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství.
A kad se ovo raspadljivo obuče u neraspadljivost i ovo smrtno obuče u besmrtnost, tada će se obistiniti riječ napisana: Pobjeda iskapi smrt.
Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé?
Gdje je, smrti, pobjeda tvoja? Gdje je, smrti, žalac tvoj?
Osten pak smrti jestiť hřích, a moc hřícha jest Zákon.
Žalac je smrti grijeh, snaga je grijeha Zakon.
Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista.
A hvala Bogu koji nam daje pobjedu po Gospodinu našem Isusu Kristu!
Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu.
Tako, braćo moja ljubljena, budite postojani, nepokolebljivi, i obilujte svagda u djelu Gospodnjem znajući da trud vaš nije neplodan u Gospodinu.