Psalms 39

Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.
(大卫的诗,交与伶长耶杜顿。)我曾说:我要谨慎我的言行,免得我舌头犯罪;恶人在我面前的时候,我要用嚼环勒住我的口。
Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.
我默然无声,连好话也不出口;我的愁苦就发动了,
Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.
我的心在我里面发热。我默想的时候,火就烧起,我便用舌头说话。
Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:
耶和华啊,求你叫我晓得我身之终!我的寿数几何?叫我知道我的生命不长!
Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.
你使我的年日窄如手掌;我一生的年数,在你面前如同无有。各人最稳妥的时候,真是全然虚幻。(细拉)
Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.
世人行动实系幻影。他们忙乱,真是枉然;积蓄财宝,不知将来有谁收取。
Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.
主啊,如今我等什么呢?我的指望在乎你!
Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.
求你救我脱离一切的过犯,不要使我受愚顽人的羞辱。
A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.
因我所遭遇的是出于你,我就默然不语。
Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.
求你把你的责罚从我身上免去;因你手的责打,我便消灭。
Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.
你因人的罪恶惩罚他的时候,叫他的笑容(的笑容:或译所喜爱的)消灭,如衣被虫所咬。世人真是虚幻!(细拉)
Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.
耶和华啊,求你听我的祷告,留心听我的呼求!我流泪,求你不要静默无声!因为我在你面前是客旅,是寄居的,像我列祖一般。
Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji. [ (Psalms 39:14) Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl. ]
求你宽容我,使我在去而不返之先可以力量复原。