Job 30

Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

但如今，比我年少的人戏笑我；其人之父我曾藐视，不肯安在看守我羊群的狗中。

Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

他们壮年的气力既已衰败，其手之力与我何益呢？

Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

他们因穷乏饥饿，身体枯瘦，在荒废凄凉的幽暗中，龈干燥之地，

Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

在草丛之中采咸草，罗腾（小树名，松类）的根为他们的食物。

Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

他们从人中被赶出；人追喊他们如贼一般，

Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

以致他们住在荒谷之间，在地洞和巖穴中；

V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

在草丛中叫唤，在荆棘下聚集。

Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

这都是愚顽下贱人的儿女；他们被鞭打，赶出境外。

Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

现在这些人以我为歌曲，以我为笑谈。

V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

他们厌恶我，躲在旁边站著，不住地吐唾沫在我脸上。

Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

松开他们的绳索苦待我，在我面前脱去辔头。

Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

这等下流人在我右边起来，推开我的脚，筑成战路来攻击我。

Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

这些无人帮助的，毁坏我的道，加增我的灾。

Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

他们来如同闯进大破口，在毁坏之间滚在我身上。

Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

惊恐临到我，驱逐我的尊荣如风；我的福禄如云过去。

A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

现在我心极其悲伤；困苦的日子将我抓住。

Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

夜间，我里面的骨头刺我，疼痛不止，好像龈我。

Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

因　神的大力，我的外衣污秽不堪，又如里衣的领子将我缠住。

Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

　神把我扔在淤泥中，我就像尘土和炉灰一般。

Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

主啊，我呼求你，你不应允我；我站起来，你就定睛看我。

Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

你向我变心，待我残忍，又用大能追逼我，

Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

把我提在风中，使我驾风而行，又使我消灭在烈风中。

Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

我知道要使我临到死地，到那为众生所定的阴宅。

Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

然而，人仆倒岂不伸手？遇灾难岂不求救呢？

Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

人遭难，我岂不为他哭泣呢？人穷乏，我岂不为他忧愁呢？

Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

我仰望得好处，灾祸就到了；我等待光明，黑暗便来了。

Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

我心里烦扰不安，困苦的日子临到我身。

Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

我没有日光就哀哭行去（或译：我面发黑并非因日晒）；我在会中站著求救。

Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

我与野狗为弟兄，与鸵鸟为同伴。

Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

我的皮肤黑而脱落；我的骨头因热烧焦。

A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

所以，我的琴音变为悲音；我的箫声变为哭声。