Job 29

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
约伯又接著说:
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
惟愿我的景况如从前的月份,如 神保守我的日子。
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
那时他的灯照在我头上;我借他的光行过黑暗。
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
我愿如壮年的时候:那时我在帐棚中, 神待我有密友之情;
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
全能者仍与我同在;我的儿女都环绕我。
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
奶多可洗我的脚;磐石为我出油成河。
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
我出到城门,在街上设立座位;
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
少年人见我而回避,老年人也起身站立;
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
王子都停止说话,用手摀口;
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
首领静默无声,舌头贴住上膛。
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
耳朵听我的,就称我有福;眼睛看我的,便称讚我;
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
因我拯救哀求的困苦人和无人帮助的孤儿。
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
将要灭亡的为我祝福;我也使寡妇心中欢乐。
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
我以公义为衣服,以公平为外袍和冠冕。
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
我为瞎子的眼,瘸子的脚。
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
我为穷乏人的父;素不认识的人,我查明他的案件。
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
我打破不义之人的牙床,从他牙齿中夺了所抢的。
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
我便说:我必死在家中(原文是窝中),必增添我的日子,多如尘沙。
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
我的根长到水边;露水终夜霑在我的枝上。
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
我的荣耀在身上增新;我的弓在手中日强。
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
人听见我而仰望,静默等候我的指教。
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
我说话之后,他们就不再说;我的言语像雨露滴在他们身上。
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
他们仰望我如仰望雨,又张开口如切慕春雨。
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
他们不敢自信,我就向他们含笑;他们不使我脸上的光改变。
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
我为他们选择道路,又坐首位;我如君王在军队中居住,又如吊丧的安慰伤心的人。