Psalms 88

Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.

(По слав. 87) Песен. Псалм на Кореевите синове. За първия певец. По музиката на Махалат леанот. Маскил на езраеца Еман. ГОСПОДИ, Боже на спасението ми, ден и нощ виках пред Теб.

Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

Нека дойде молитвата ми пред Теб, приклони ухото Си към вика ми,

Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

защото душата ми се насити на бедствия и животът ми се приближава до Шеол.

Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.

Счетох се с онези, които слизат в рова, станах като мъж, който няма сила,

Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

паднал между мъртвите, като убитите, които лежат в гроба, за които Ти не си спомняш вече, и които са отсечени от ръката Ти.

Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

Положил си ме в най-дълбокия ров, в тъмни места, в бездни.

Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

Яростта ти натегна върху мен и с всичките Си вълни ме притискаш. (Села.)

Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.

Отдалечил си от мен познатите ми, направил си ме мерзост за тях, затворен съм и не мога да изляза,

Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

окото ми чезне от скръб. ГОСПОДИ, Теб призовавах всеки ден, към Теб простирах ръцете си.

Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

За мъртвите ли ще вършиш чудеса? Или сенките ще станат да Те хвалят? (Села.)

Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.

В гроба ли ще се прогласява милостта Ти, в Авадон ли — верността Ти?

I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

В мрака ли ще станат известни чудесата Ти, в земята на забравата ли — правдата Ти?

Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

Но аз към Теб извиках, ГОСПОДИ, и сутрин молитвата ми Те посреща.

Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

ГОСПОДИ, защо отхвърляш душата ми, криеш лицето Си от мен?

Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

От младостта си съм окаян и линея, търпя Твоите ужаси и съм смутен.

Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

Пламтящият Ти гняв премина върху мен, Твоите ужаси ме поядоха.

Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

Заобиколиха ме като вода цял ден, обкръжиха ме отвсякъде.

Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]

Отдалечил си от мен приятел и другар, познатите ми са в мрак.