Psalms 49

Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.

(По слав. 48) За първия певец. Псалм на Кореевите синове. Чуйте това, всички народи; дайте ухо, всички жители на света,

Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

както нископоставени, така и високопоставени, богати и бедни заедно!

Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

Устата ми ще говори мъдрост и размишлението на сърцето ми — разбиране.

Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

Ще приклоня ухото си към притча, ще изложа гатанката си на арфа.

Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

Защо да се боя в дни на бедствие, когато ме обкръжи беззаконието на тези, които са по петите ми,

I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

които се уповават на имота си и се хвалят с изобилието на богатството си!

Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

Никой не може по никакъв начин да изкупи брат си, нито да даде на Бога откуп за него —

Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

защото скъпо е изкупването на душите им и човек трябва да престане завинаги да се опитва —

(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

за да живее вечно и да не види изтление.

Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

Защото вижда, че мъдрите умират, и безумният, и неразумният заедно погиват, и оставят имота си на други.

Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

Тайната им мисъл е, че домовете им ще стоят вечно и жилищата им — от поколение във поколение; наричат с имената си земите си.

Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

Но човекът, който е на почит, не остава; той е като животните, които се изтребват.

Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

Това е пътят на безумните; а идващите след тях одобряват думите им. (Села.)

Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

Като овце ще бъдат сложени в Шеол, ще ги пасе смъртта и праведните ще владеят над тях на сутринта. Силата им ще пояде Шеол, далеч от жилището им.

Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.

Но Бог ще изкупи душата ми от силата на Шеол, защото ще ме приеме. (Села.)

Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.

Не се бой, когато забогатее човек, когато се умножи славата на дома му,

Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

защото, когато умре, няма да вземе със себе си нищо, славата му няма да слезе след него.

Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

Макар че докато живее, той благославя душата си — защото хората те хвалят, когато правиш добро на себе си —

Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

пак ще отиде при поколението на бащите си, те няма да видят светлина навеки.

A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]

Човек, който е на почит, а няма разбиране, е като животните, които се изтребват.