Psalms 38

Žalm Davidův k připomínání.

(По слав. 37) Псалм на Давид. За възпоменание. ГОСПОДИ, не ме обвинявай в негодуванието Си и не ме наказвай в яростта Си!

Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.

Защото стрелите Ти се забиха в мен и ръката Ти тежи върху мен.

Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

Няма здраво място в плътта ми поради Твоя гняв; няма мир в костите ми поради моя грях.

Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.

Защото беззаконията ми надвишиха главата ми, като тежко бреме много ми натежаха.

Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.

Смърдят, гноясват раните ми заради безумието ми.

Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.

Превит съм и съвсем се прегърбих, цял ден ходя скърбейки.

Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.

Защото слабините ми са пълни с огън и в плътта ми няма здраво място.

Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.

Отпаднал съм и съвсем съкрушен; рева от стона на сърцето си.

Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.

Господи, пред Теб е цялото ми желание и въздишането ми не е скрито от Теб.

Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.

Сърцето ми тупти, силата ми ме остави, а светлината на очите ми — и тя не е у мен.

Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

Любимите ми и приятелите ми странят от раната ми и роднините ми стоят надалеч.

Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.

И онези, които търсят живота ми, залагат примки, онези, които търсят злото ми, говорят за унищожение и цял ден замислят измама.

Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.

Но аз съм като глух, не чувам, и като ням, който не отваря устата си.

Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;

Да, аз съм като човек, който не чува, и в чиито уста няма оправдание.

Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.

Защото на Теб се надявам, ГОСПОДИ, Ти ще отговориш, Господи Боже мой.

Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.

Понеже казах: Да не тържествуват над мен! При подхлъзването на крака ми се големеят против мен.

Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,

Защото съм близо до падане и болката ми е постоянно пред мен.

Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.

Понеже признавам беззаконието си, наскърбен съм заради греха си.

A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.

Но враговете ми са живи и многобройни и много са онези, които ме мразят без причина.

Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.

И онези, които отплащат зло за добро, ми се противят, понеже следвам доброто.

A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.

Не ме оставяй, ГОСПОДИ! Боже мой, от мен не се отдалечавай!

Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne. [ (Psalms 38:23) Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého. ]

Побързай да ми помогнеш, Господи, спасение мое!