Psalms 144

Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

(По слав. 143) Псалм на Давид. Благословен да бъде ГОСПОД, моята канара, който учи ръцете ми на война и пръстите ми — на бой,

Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

който е моята милост и моята крепост, моята висока кула и моят избавител, моят щит, и Този, на когото се уповавам, който покорява народа ми под мен.

Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

ГОСПОДИ, какво е човек, че да го познаваш? Или човешкият син — че да го зачиташ?

Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

Човек е като лъх; дните му са като преминаваща сянка.

Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

Сведи небесата Си, ГОСПОДИ, и слез, докосни планините, за да задимят.

Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

Блесни със светкавица и ги разпръсни, изпрати стрелите Си и ги смути.

Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.

Простри ръцете Си от висината, избави ме и ме спаси от големи води, от ръката на чужденци,

Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.

чиято уста говори лъжа и чиято десница е десница на измама.

Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,

Боже, ще Ти пея нова песен, с десетострунна арфа ще Ти пея псалми —

Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.

на Теб, който даваш спасение на царе, който избавяш слугата Си Давид от гибелния меч.

Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.

Избави ме и ме спаси от ръката на чужденци, чиято уста говори лъжа и чиято десница е десница на измама.

Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.

Нека синовете ни в младостта си бъдат като пораснали растения и дъщерите ни — като крайъгълни колони, издялани като за дворец!

Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.

Нека житниците ни бъдат пълни, да дават всякакъв вид храна и овцете ни да се множат с хиляди и с десетки хиляди по полетата ни!

Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.

Нека добитъкът ни бъде заплоден. Да няма нападение и бягане, да няма вик по улиците ни!

Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.

Блажен онзи народ, който е в такова състояние! Блажен онзи народ, чийто Бог е ГОСПОД!