Psalms 12

Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův.

(По слав. 11) За първия певец. На шеминит. Псалм на Давид. Спаси, ГОСПОДИ, защото не остана вече благочестив, защото се изгубиха верните измежду човешките синове.

Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

Говорят лъжа всеки с ближния си, говорят с ласкателни устни и двулично сърце.

Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

ГОСПОД да изтреби всички ласкателни устни, езика, който говори високопарно,

Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

всички които са казали: Ще надвием с езика си, устните ни са с нас — кой е господар над нас?

Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

Заради насилието над страдащите, заради стенанието на сиромасите сега ще стана, казва ГОСПОД, ще поставя в безопасност онзи, който за това копнее.

Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

Думите на ГОСПОДА са чисти думи, като сребро, претопено в пещ от пръст, пречистено седем пъти.

Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

Ти, ГОСПОДИ, ще ги съхраниш, ще го запазиш от това поколение до века.

Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. [ (Psalms 12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými. ]

Безбожните обикалят наоколо, когато подлостта се възвишава сред човешките синове.