Psalms 104

Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

(По слав. 103) Благославяй ГОСПОДА, душо моя! ГОСПОДИ, Боже мой, Ти си много велик, облечен си с величие и блясък.

Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

Ти си, който се покрива със светлина като с наметало и простира небесата като завеса,

Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

който гради превъзвишените Си заселища във водите, който прави облаците Своя колесница, който се носи на крилете на вятъра,

Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

който прави ангелите Си ветрове и служителите Си — пламтящ огън.

Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

Той е основал земята на основите й, тя няма да се поклати до века.

Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

Покрил си я с бездната като с дреха, водите застанаха над планините.

K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

При Твоето смъмряне те побягнаха, при гласа на гърма Ти се спуснаха в бяг.

(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

Планините се издигнаха, долините се снишиха на мястото, което си определил за тях.

Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

Поставил си граница, така че да не могат да преминат, и те няма да се върнат и да покрият земята.

Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

Ти си, който изпраща извори в долините и те текат между планините.

A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

Поят всички животни на полето и дивите магарета утоляват жаждата си.

Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

При тях обитават небесните птици и пеят между клоните.

Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

Ти си, който напоява планините от превъзвишените Си заселища и земята се насища с плода на делата Ти.

Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

Ти си, който кара тревата да расте за добитъка и полската трева — за служба на човека, за да изважда храна от земята,

A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

и вино, което весели сърцето на човека, така че да прави да блести лицето му като от масло, и хляб, който подкрепя сърцето на човека.

Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

Дърветата на ГОСПОДА се наситиха, ливанските кедри, които Той е насадил,

Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

където птиците свиват гнездата си и щъркелът, чийто дом са елхите.

Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

Високите планини са за дивите кози, канарите са убежище за скокливите мишки.

Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

Той е направил луната за определяне на времената и слънцето знае залеза си.

Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

Ти спускаш тъмнина и става нощ, в нея ходят всички горски зверове.

Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

Лъвчетата реват за плячка и искат храната си от Бога.

Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

Слънцето изгрява, те се оттеглят и лягат в бърлогите си.

Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

Човекът излиза на работата си и на труда си до вечерта.

Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

ГОСПОДИ, колко многобройни са Твоите дела! Всички тях Ти си извършил с мъдрост. Земята е пълна с Твоите творения.

V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

Ето голямото и широко море, там гъмжат безброй живи същества — малки и големи.

Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

Там се движат корабите, левиатанът, който си създал да играе в него.

Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

Всички тези чакат Теб — да им дадеш храната им на времето й.

Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

Ти им даваш и те събират, отваряш ръката Си и те се насищат с добро.

Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

Скриваш лицето Си и те се смущават, отнемаш дъха им и те издъхват и се връщат в пръстта си.

Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

Изпращаш Духа Си и те се създават, и подновяваш лицето на земята.

Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

Нека бъде вечна славата на ГОСПОДА, нека се радва ГОСПОД в делата Си!

On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

Той е, който поглежда към земята и тя трепери, докосва планините и те димят.

Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

Ще пея на ГОСПОДА, докато съм жив, ще пея псалми на моя Бог, докато съществувам.

Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

Нека Му бъде угодно размишлението ми. Ще се радвам в ГОСПОДА!

Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

Нека изчезнат грешните на земята и безбожните да ги няма вече. Благославяй ГОСПОДА, душо моя! Алилуя!