Matthew 14

V tom čase uslyšel Herodes čtvrták pověst o Ježíšovi.

А в онова време четверовластникът Ирод чу слуха за Иисус

I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho.

и каза на слугите си: Това е Йоан Кръстител – той е възкръснал от мъртвите и затова тези сили действат чрез него.

Nebo Herodes byl jal Jana a svázal jej a dal do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého.

Защото Ирод беше хванал Йоан и го беше вързал и хвърлил в тъмница заради Иродиада, жената на брат си Филип;

Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí.

понеже Йоан му казваше: Не ти е позволено да я имаш.

A chtěv zabíti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli.

И Ирод искаше да го убие, но се боеше от множеството, защото го считаха за пророк.

Když pak slaven byl den narození Herodesova, tancovala dcera Herodiady uprostřed hodovníků, i líbilo se to Herodesovi,

А когато празнуваха рождения ден на Ирод, дъщерята на Иродиада танцува по средата и угоди на Ирод.

Tak že s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho prosila.

Затова той с клетва й обеща да й даде каквото и да му поиска.

A ona jsuci prve navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na míse hlavu Jana Křtitele.

А тя, подучена от майка си, каза: Дай ми тук, на блюдо, главата на Йоан Кръстител.

I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal jí dáti.

Царят се наскърби, но заради клетвата си и заради седящите с него заповяда да й се даде;

A poslav kata, sťal Jana v žaláři.

и прати да обезглавят Йоан в тъмницата.

I přinesena jest hlava jeho na míse, a dána děvečce. A ona nesla ji mateři své.

И донесоха главата му на блюдо и я дадоха на момичето, а то я занесе на майка си.

A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo jeho a pochovali je; a šedše, pověděli to Ježíšovi.

А учениците му, като дойдоха, взеха тялото и го погребаха; после дойдоха и казаха на Иисус.

A uslyšev to Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. A uslyševše o tom zástupové, šli za ním pěšky z měst.

Когато Иисус чу това, се оттегли оттам с кораб на едно уединено място настрана. А множествата, като чуха, Го последваха пеша от градовете.

A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich.

И Той, като излезе, видя голямо множество, смили се над тях и изцели болните им.

A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Rozpusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů.

А като се свечери, учениците дойдоха при Него и казаха: Мястото е уединено и времето е вече напреднало; разпусни множествата да отидат по селата и да си купят храна.

Ježíš pak řekl jim: Není potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti.

А Иисус им каза: Няма нужда да отиват – дайте им вие да ядат.

A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě.

А те Му казаха: Имаме тук само пет хляба и две риби.

Kterýžto dí jim: Přinestež mi je sem.

А Той каза: Донесете ги тук при Мен.

A rozkázav zástupu posaditi se na trávě a vzav pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dal učedlníkům chleby, a učedlníci zástupům.

Тогава, като заповяда на множествата да насядат на тревата, взе петте хляба и двете риби, погледна към небето и благослови; и като разчупи хлябовете, ги даде на учениците, а учениците – на хората.

I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali pozůstalých drobtů, dvanácte košů plných.

И всички ядоха и се наситиха; и вдигнаха останалите къшеи – дванадесет пълни коша.

Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí.

А онези, които ядоха, бяха около пет хиляди мъже, освен жените и децата.

A ihned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej za moře, dokudž by nerozpustil zástupů.

И начаса Иисус накара учениците да влязат в кораба и да отидат преди Него на другата страна, докато разпусне множествата.

A rozpustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam.

И като разпусна множествата, се изкачи на хълма да се помоли насаме. И като се свечери, Той беше там сам.

Lodí pak již byla uprostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný jim.

А корабът беше вече в средата на езерото, блъскан от вълните, защото вятърът беше насрещен.

Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři.

А в четвъртата стража на нощта Той дойде към тях, като вървеше по езерото.

A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zarmoutili se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli.

И учениците, като Го видяха да ходи по езерото, се изплашиха, мислейки, че е призрак, и извикаха от страх.

Ale ihned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.

А Иисус веднага им проговори, като каза: Дерзайте! Аз съм; не се бойте.

I odpověděv Petr, řekl: Pane, jsi-li ty, rozkažiž mi k sobě přijíti po vodě.

А Петър в отговор Му каза: Господи, ако си Ти, заповядай ми да дойда при Теб по водата.

A on řekl: Pojď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi.

А Той каза: Ела. И Петър слезе от кораба и вървеше по водата, за да отиде при Иисус.

Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi.

Но като видя (силния) вятър, се уплаши и като потъваше, извика: Господи, спаси ме!

A ihned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu: Malé víry, pročežs pochyboval?

И Иисус веднага простря ръка, хвана го и му каза: Маловерецо, защо се усъмни?

A jakž oni vstoupili na lodí, přestal vítr.

И като влязоха в кораба, вятърът утихна.

Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi.

А онези, които бяха в кораба, Му се поклониха и казаха: Наистина Ти си Божи Син!

A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské.

И като преминаха езерото, дойдоха в Генисаретската земя.

A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé.

И когато тамошните мъже Го познаха, разпратиха по цялата онази околност и доведоха при Него всичките болни;

A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.

и Го молеха да се допрат само до полата на дрехата Му; и колкото се допряха, оздравяха.