Luke 22

Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.

И наближаваше празникът на безквасните хлябове, който се нарича Пасха.

I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu.

И главните свещеници и книжниците обмисляха как да Го умъртвят; защото се бояха от народа.

Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.

Тогава Сатана влезе в Юда, наречен Искариотски, който беше от числото на дванадесетте;

A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil.

и той отиде и се наговори с главните свещеници и началниците на стражата как да им Го предаде.

I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.

И те се зарадваха и се споразумяха да му дадат пари.

A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.

И той обеща и търсеше удобен случай да Го предаде, когато би отсъствало множеството.

Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek.

И настана денят на безквасните хлябове, когато трябваше да се заколи пасхата.

I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.

И Иисус изпрати Петър и Йоан и им каза: Идете и ни пригответе, за да ядем пасхата.

A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?

А те Му казаха: Къде искаш да приготвим?

On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.

А Той им каза: Ето, като влезете в града, ще ви срещне човек, който носи стомна с вода; последвайте го в къщата, в която влезе,

A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými?

и кажете на стопанина на къщата: Учителят ти казва: Къде е гостната стая, в която ще ям пасхата с учениците Си?

A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.

И той ще ви посочи голяма горна стая, постлана; там пригответе.

I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.

И като отидоха, намериха, както им беше казал, и приготвиха пасхата.

A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.

И като дойде часът, Той седна на трапезата, и апостолите с Него.

I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl.

И им каза: Твърде много съм желал да ям тази пасха с вас, преди да пострадам,

Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.

защото ви казвам, че няма да я ям, докато не се изпълни в Божието царство.

A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.

И като взе чашата, благодари и каза: Вземете това и го разделете помежду си,

Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.

защото ви казвам, че няма вече да пия от плода на лозата, докато не дойде Божието царство.

A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.

И взе хляб и като благодари, разчупи го, даде им и каза: Това е Моето тяло, което за вас се дава; това правете за Мое възпоменание.

Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.

Така взе и чашата след вечерята и каза: Тази чаша е новият завет в Моята кръв, която за вас се пролива.

Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.

Но ето, ръката на този, който Ме предава, е с Мен на трапезата.

A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.

Защото Човешкият Син наистина отива, както е било определено, но горко на този човек, чрез когото се предава!

Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.

И те започнаха да се питат помежду си кой ли от тях ще е този, който ще стори това.

Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší.

Стана още и спор помежду им кой от тях се счита за по-голям.

On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.

А Той им каза: Царете на народите господстват над тях и тези, които ги владеят, се наричат благодетели.

Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící.

Но вие недейте така; а по-големият между вас нека бъде като по-малкия, и който ръководи – като онзи, който слугува.

Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.

Защото кой е по-голям: този, който седи на трапезата ли, или онзи, който слугува? Не е ли този, който седи на трапезата? Но Аз съм сред вас като Онзи, който слугува.

Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.

А вие сте онези, които устояхте с Мен в Моите изпитания.

A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,

Затова, както Моят Отец завеща царство на Мен, и Аз завещавам на вас –

Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.

да ядете и да пиете на трапезата Ми в Моето царство и да седнете на престоли да съдите дванадесетте израилеви племена.

I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici.

(И Господ каза:) Симоне, Симоне, ето, Сатана ви изиска, за да ви пресее като жито,

Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.

но Аз се молих за теб, да не отслабне твоята вяра; и ти, когато се обърнеш, утвърди братята си.

A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.

Петър Му каза: Господи, готов съм да отида с Теб и в тъмница, и на смърт.

On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.

А Той каза: Казвам ти, Петре, петелът няма да пропее днес, докато ти три пъти не се отречеш, че Ме познаваш.

I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.

И им каза: Когато ви пратих без кесия, без торба и без сандали, останахте ли лишени от нещо? А те казаха: От нищо.

Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč.

И им каза: Но сега, който има кесия, нека я вземе, също така и торба; и който няма, нека продаде дрехата си и нека си купи меч,

Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.

защото ви казвам, че трябва да се изпълни в Мен и това писание: ?И към беззаконници беше причислен“, защото писаното за Мен наближава към своето изпълнение.

Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.

И те казаха: Господи, ето тук има два меча. А Той им каза: Достатъчно е.

A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.

И като излезе, отиде по обичая Си на Елеонския хълм, а и учениците Му Го последваха.

A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.

И като дойде на мястото, им каза: Молете се да не паднете в изкушение.

A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,

И Той се отдели от тях колкото един хвърлей камък и като коленичи, се молеше, като казваше:

Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.

Отче, ако е волята Ти, отмини Ме с тази чаша, но нека бъде не Моята воля, а Твоята.

I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.

И Му се яви ангел от небето и Го подкрепяше.

A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.

И като беше в борба, се молеше по-усърдно и потта Му стана като големи капки кръв, които капеха на земята.

A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.

И като стана от молитвата, дойде при учениците и ги намери заспали от скръб, и им каза:

I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.

Защо спите? Станете и се молете, за да не паднете в изкушение.

A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.

Докато още говореше, ето, дойде едно множество и този, който се наричаше Юда, един от дванадесетте, вървеше пред тях, и се приближи до Иисус, за да Го целуне.

Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?

А Иисус му каза: Юда, с целувка ли предаваш Човешкия Син?

A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?

И тези, които бяха около Иисус, като видяха какво ще стане, казаха: Господи, да ударим ли с меч?

I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.

И един от тях удари слугата на първосвещеника и му отсече дясното ухо.

A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.

Но Иисус отговори и каза: Спрете дотук. И се допря до ухото му и го изцели.

I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi?

А на дошлите против Него главни свещеници, началници на храмовата стража и старейшини Иисус каза: Като срещу разбойник ли сте излезли с мечове и тояги?

Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti.

Когато бях всеки ден с вас в храма, не протегнахте ръце срещу Мен. Но сега е вашият час и властта на тъмнината.

A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.

И като Го хванаха, Го поведоха и Го въведоха в къщата на първосвещеника. А Петър следваше отдалеч.

A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.

И когато накладоха огън сред двора и насядаха около него, и Петър седна между тях.

A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.

И една слугиня, като го видя седнал до огъня, се вгледа в него и каза: И този беше с Него.

A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.

А той се отрече, като каза: Жено, не Го познавам.

A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.

След малко друг го видя и каза: И ти си от тях. Но Петър каза: Човече, не съм.

A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest.

И като се мина около един час, друг някой настоятелно твърдеше: Наистина и този беше с Него, защото е галилеянин.

I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.

А Петър каза: Човече, не зная какво казваш. И веднага, докато още говореше, петелът пропя.

I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.

И Господ се обърна и погледна Петър. И Петър си спомни думата на Господа – как му беше казал: Преди петелът да пропее, ти три пъти ще се отречеш от Мен.

I vyšed ven Petr, plakal hořce.

И като излезе навън, плака горко.

Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.

А мъжете, които държаха Иисус, Му се подиграваха и Го биеха,

A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?

и като Го закриваха, (Го удряха по лицето и) Го питаха, казвайки: Пророкувай! Кой Те удари?

A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.

И много други хули изговориха против Него.

A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,

А като се разсъмна, народните старейшини, главните свещеници и книжниците се събраха и Го заведоха в Синедриона си, и Му казаха:

Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.

Ако си Ти Христос, кажи ни. А Той каза: Ако ви кажа, няма да повярвате;

A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.

и ако ви задам въпрос, няма да Ми отговорите.

Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.

Но отсега нататък Човешкият Син ще седи отдясно на Божията сила.

I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.

И те всички казаха: Тогава Ти Божият Син ли си? А Той им каза: Вие казвате, защото Аз съм.

A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.

А те казаха: Какво свидетелство ни трябва още? Защото ние сами чухме от устата Му!