Luke 20

I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,

И в един от дните, когато Той поучаваше народа в храма и проповядваше благовестието, пред Него застанаха главните свещеници и книжниците със старейшините и Му казаха:

I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?

Кажи ни с каква власт правиш това или кой е онзи, който Ти е дал тази власт?

I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:

И Той им отговори и каза: Ще ви попитам и Аз едно нещо, и Ми отговорете:

Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?

Йоановото кръщение от небето ли беше, или от хората?

Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?

А те разсъждаваха помежду си, като казваха: Ако речем: От небето – ще каже: Защо не го повярвахте?

Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.

Но ако речем: От хората – целият народ ще ни убие с камъни, защото са убедени, че Йоан беше пророк.

I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.

И отговориха, че не знаят откъде е.

I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.

Тогава Иисус им каза: И Аз също не ви казвам с каква власт правя това.

I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.

И започна да казва на народа тази притча: Един човек насади лозе, даде го под наем на лозари и отиде в чужбина за дълго време.

A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.

И на определеното време прати един слуга при лозарите, за да му дадат от плода на лозето; но лозарите го биха и го отпратиха празен.

A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.

И изпрати друг слуга, а те и него биха, безсрамно го оскърбиха и го отпратиха празен.

I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.

Изпрати и трети, но те и него нараниха и изхвърлиха.

Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.

Тогава стопанинът на лозето каза: Какво да направя? Ще изпратя възлюбения си син; може него да почетат, като го видят.

Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.

Но лозарите, като го видяха, разсъдиха помежду си, като казаха: Това е наследникът; хайде да го убием, за да стане наследството наше!

A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?

Изхвърлиха го вън от лозето и го убиха. И така, какво ще им направи стопанинът на лозето?

Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.

Ще дойде и ще погуби тези земеделци, и ще даде лозето на други. А като чуха това, рекоха: Да не бъде!

A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.

А Той ги погледна и каза: Тогава какво значи това, което е написано: ?Камъкът, който отхвърлиха зидарите, той стана глава на ъгъла“?

Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.

Всеки, който падне върху този камък, ще се разбие, а върху когото падне, ще го смаже.

I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.

И в същия час книжниците и главните свещеници търсеха да сложат ръце на Него, защото разбраха, че Той каза тази притча против тях, но се бояха от народа.

Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.

И като Го наблюдаваха, изпратиха шпиони, които се преструваха, че са праведни, за да Го уловят за някоя Негова дума, така че да Го предадат на началството и на властта на управителя.

I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.

И те Го попитаха, казвайки: Учителю, знаем, че право говориш и учиш, и не гледаш на лице, а учиш Божия път според истината;

Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?

право ли е за нас да даваме данък на императора, или не?

Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?

А Той разбра лукавството им и им каза: Защо Ме изпитвате?

Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.

Покажете Ми един динарий. Чий образ и надпис има? И (в отговор) казаха: На императора.

On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.

А Той каза: Тогава отдавайте императорското на императора, а Божието – на Бога.

I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.

И не можаха да уловят нищо в думите Му пред народа; и зачудени на отговора Му, млъкнаха.

Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,

Тогава се приближиха някои от садукеите, които твърдят, че няма възкресение, и Го попитаха, казвайки:

Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.

Учителю, Мойсей ни е писал: ?Ако умре на някого брат му, който е женен, но е бездетен, неговият брат да вземе жена му и да въздигне потомство на брат си.“

I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.

А имаше седем братя. И първият взе жена и умря бездетен;

I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.

и вторият я взе и умря бездетен;

A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.

взе я и третият; така също и седемте я взеха и умряха, без да оставят деца.

Nejposléze po všech umřela i žena.

А после умря и жената.

Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?

И така, във възкресението на кого от тях ще бъде жена, защото и седемте я имаха за жена?

A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají.

А Иисус им каза: Синовете на този свят се женят и се омъжват;

Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati.

а онези, които се удостояват да достигнат онзи свят и възкресението от мъртвите, нито се женят, нито се омъжват.

Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.

И не могат вече да умрат, понеже са като ангелите; и като синове на възкресението са синове на Бога.

A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.

А че мъртвите биват възкресени, това и Мойсей показа в мястото, където писа за къпината, когато нарече Господа ?Бог на Авраам, Бог на Исаак и Бог на Яков“.

Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.

Но Той не е Бог на мъртвите, а на живите; защото за Него всички са живи.

Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.

А някои от книжниците в отговор казаха: Учителю, Ти добре каза.

I neodvážili se jeho na nic více tázati.

Защото не смееха вече за нищо да Го попитат.

On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?

И Той им каза: Как казват, че Христос е Давидов Син?

A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,

Защото сам Давид казва в книгата на псалмите: ?Каза Господ на моя Господ: Седи от дясната Ми страна,

Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.

докато положа враговете Ти под краката Ти.“

Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?

И така, Давид Го нарича Господ; тогава как е негов Син?

I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:

И когато целият народ слушаше, Той каза на учениците Си:

Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,

Пазете се от книжниците, които обичат да ходят пременени и обичат поздравите по пазарите, първите столове в синагогите и първите места по угощенията;

Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.

които изпояждат домовете на вдовиците и принасят за показ дълги молитви. Те ще получат по-голямо осъждане.