Lamentations 3

Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

Аз съм човекът, който видя скръб от тоягата на Неговата ярост.

Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

Мен Той води и отведе в тъмнина, а не в светлина.

Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

Само против мен обръща непрекъснато ръката Си цял ден.

Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

Състари плътта ми и кожата ми, строши костите ми.

Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

Загради ме и ме обкръжи с горчивина и мъка.

Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

Сложи ме да живея в тъмнина като отдавна умрелите.

Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

Обгради ме и не мога да изляза, утежни бронзовите ми окови.

A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

Също и когато викам и ридая, спира молитвата ми.

Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

Прегради пътищата ми с дялани камъни, изкриви пътеките ми.

Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

Стана ми като мечка в засада, като лъв в скришни места.

Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

Отби настрана пътищата ми и ме разкъса, опустоши ме.

Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

Опъна лъка Си и ме постави като прицел на стрела.

Postřelil ledví má střelami toulu svého.

Заби в бъбреците ми стрелите на колчана Си.

Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

Станах за присмех на целия си народ и за тяхна подигравателна песен цял ден.

Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

Насити ме с горчивини, напи ме с пелин.

Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

Строши зъбите ми с кремък, стъпка ме в праха.

Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

Отблъснал си душата ми от мира, забравих благоденствието.

A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

И казах: Погина силата ми и надеждата ми в ГОСПОДА.

A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

Спомни си скръбта ми и скитането ми, пелина и жлъчката!

Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

Душата ми ги помни непрестанно и се е смирила в мен.

A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

Това ще влагам в сърцето си, затова ще се надявам:

Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

Заради милостите на ГОСПОДА ние не се довършихме, защото милосърдията Му не свършват.

Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

Те се подновяват всяка сутрин, голяма е Твоята вярност.

Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

Моят дял е ГОСПОД, казва душата ми, затова ще се надявам на Него.

Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

Добър е ГОСПОД към тези, които Го чакат, към душата, която Го търси.

Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

Добро е тихо да се очаква спасението от ГОСПОДА.

Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

Добро е за човека да носи ярем в младостта си.

Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

Нека седи насаме и мълчи, когато Господ му го е наложил.

Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

Нека сложи устата си в пръстта — може би има надежда.

Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

Нека подаде бузата си на онзи, който го бие, нека се насити с позор.

Neboť nezamítá Pán na věčnost;

Защото Господ не отхвърля завинаги,

Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

а като е наскърбил, пак се смилява според многото Си милости.

Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.

Защото не от сърце Той наскърбява и огорчава човешките синове.

Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

Да се тъпчат под крака всички затворници на земята,

Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

да се изкривява съдът на човека пред лицето на Всевишния,

Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

да се онеправдава човек в делото му — ГОСПОД няма ли да види?

Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

Кой е този, който каза и се изпълни, без да е заповядал ГОСПОД?

Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

Не излизат ли от устата на Всевишния и злото, и доброто?

Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

Защо се оплаква жив човек, и мъж за греховете си?

Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

Нека изследваме и изпитаме пътищата си и нека се върнем при ГОСПОДА!

Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

Нека издигнем сърцата си и ръцете си към Бога в небесата!

Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

Ние съгрешихме и отстъпихме и Ти не ни прости.

Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

Обви се с гняв и ни преследва, убива ни, без да ни пожалиш.

Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

Обви се с облак, за да не проникне молитва.

Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

Помия и измет ни направи сред народите.

Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

Всичките ни врагове раззинаха устата си против нас.

Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

Ужас и яма ни сполетяха, опустошение и разрушение.

Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

Водни потоци лее окото ми заради разрушението на дъщерята на народа ми.

Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

Окото ми пролива сълзи и не престава, защото няма отдих,

Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

докато ГОСПОД не се наведе и не погледне от небесата.

Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

Окото ми наскърбява душата ми заради всичките дъщери на града ми.

Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

Постоянно ме гонят като птичка враговете ми без причина.

Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

Отсякоха живота ми в рова и хвърлиха камък върху мен.

Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

Водите стигнаха над главата ми, казах: Отсечен съм!

Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

Призовах Името Ти, ГОСПОДИ, от най-дълбокия ров.

Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

Ти чу гласа ми; не крий ухото Си от въздишките ми, от вика ми!

V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

Ти се приближи в деня, когато Те призовах. Каза: Не бой се.

Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

Ти защити, Господи, делото на душата ми, изкупи живота ми.

Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

Ти видя, ГОСПОДИ, онеправдаването ми, отсъди правото ми!

Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

Ти видя цялото им отмъщение, всичките им замисли за мен.

Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

Ти чу хулите им, ГОСПОДИ, всичките им замисли против мен,

Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

говоренето на тези, които се надигнаха против мен, и хитрините им цял ден.

Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

Виж сядането им и ставането им — аз съм им подигравателна песен.

Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

Върни им, ГОСПОДИ, отплата според делата на ръцете им!

Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

Дай им слепота на сърцето, Твоето проклятие да ги постигне!

Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.

Преследвай ги с гняв и ги изтреби изпод небесата ГОСПОДНИ!