Job 37

Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.

И поради това сърцето ми трепери, от мястото си се помества.

Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.

Слушайте внимателно гърма на гласа Му и тътена, който излиза от устата Му.

Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.

Той го изпраща под цялото небе и светкавицата Си — до краищата на земята.

Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.

След нея бучи глас, Той гърми с величествения Си глас и не възпира светкавиците, когато се чуе гласът Му.

Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.

Бог гърми чудно с гласа Си, върши велики дела, които ние не схващаме.

Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.

Защото казва на снега: Вали на земята! — и на проливния дъжд и на дъждовните порои.

Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.

Слага печат на ръката на всеки човек, така че всички хора да познаят делото Му.

Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.

Тогава зверовете отиват в бърлогите си и в леговищата си остават.

Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.

От стаите на юг вихрушка иде, от северните ветрове — студът.

Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.

Чрез Божия дъх става лед и широтата на водите се затваря.

A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.

Той насища с влага облака и разпръсва светлите Си облаци,

Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.

и те се носят наоколо под наставлението Му, за да правят всичко, което им заповядва, по лицето на земния свят.

Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.

Докарва ги било за наказание, или за земята Си, или за милост.

Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?

Слушай това, Йове, застани и размисли за Божиите чудеса.

Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?

Знаеш ли как Бог им заповядва и прави да свети светкавицата на облака Му?

A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?

Разбираш ли равновесието на облаците, чудните дела на Съвършения във знание?

Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?

Как биват дрехите ти топли, когато успокоява земята от юг?

Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.

Разпрострял ли си с Него небесната твърд, здрава като излято огледало?

Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.

Научи ни какво да Му кажем, не можем думите да наредим от тъмнина.

Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,

Ще му се извести ли, ако аз говоря? Ако продума човек, непременно ще бъде погълнат.

Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.

Дори и сега не виждат хората поради облаците светлината ярка, но минава вятърът и ги изчиства.

Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.

От север идва златно сияние; страшно величие има у Бога.

Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.

Всесилния — не можем да Го проумеем — Превъзходния във сила и във съд; и в правосъдието изобилно Той не угнетява.

Затова хората Му се боят; и Той не гледа на никого от мъдрите по сърце.