Job 28

Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.

Наистина има рудници за сребро и място за пречистване на злато.

Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.

От земята се взема желязо и от камък мед се топи.

Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.

Човек е сложил край на тъмнината и издирва скалите докрай в мрака и смъртната сянка.

Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.

Отваря шахта далеч от човешко жилище, в места, забравени от човешки крак, висят и се люлеят, от хората далеч.

Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.

Земята — от нея идва хлябът, а се разравя като огън.

V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,

Скалите й са източника на сапфири и в нея има златен прах —

K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,

път, който хищна птица не познава, нито око на сокол е видяло;

Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.

гордите зверове не са стъпвали по него, нито лъвът е минавал над него.

K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.

На кремъка слага ръка, преобръща планините из основи.

Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.

Разсича проломи в скалите, всякакви скъпоценности гледа окото му.

Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.

Заприщва водните жили да не сълзят и изважда скритото на светлина.

Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?

Но мъдростта къде се добива? И къде е мястото на разума?

Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.

Човекът не познава стойността й и тя не се намира в земята на живите.

Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.

Бездната казва: Не е в мен. И морето казва: Не е при мен.

Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.

Не може да се даде за нея пречистено злато, ни сребро да се претегли като нейна цена.

Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.

Не може се оцени с офирско злато, със скъпоценен оникс и сапфир.

Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.

Злато или кристал не могат с нея да се мерят, нито да се размени с произведения от чисто злато.

Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.

Корали и кристали няма даже да се споменат, защото стойността на мъдростта е повече от скъпоценни камъни.

Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.

Етиопският топаз не може с нея да се мери, нито може да се оцени тя с чисто злато.

Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?

Откъде тогава идва мъдростта? И къде е мястото на разума?

Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.

Тя е укрита от очите на всички живи и е скрита от небесните птици.

Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.

Авадон и смъртта казват: С ушите си сме чули слух за нея.

Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.

Бог разбира пътя й, Той мястото й знае.

Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,

Понеже Той гледа до краищата на земята и вижда под цялото небе.

Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.

Щом определи тегло на ветровете и претегли с мярка водите,

On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.

когато направи закон за дъжда и пътека за светкавицата на гърма,

Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.

тогава Той я видя и я обяви; установи я и също я изследва.

Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.

И каза на човека: Ето, страхът от Господа, това е мъдрост, отдалечаване от зло е разум.