Job 13

Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

Ето, окото ми е видяло всичко това, ухото ми е чуло и го е разбрало.

Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

Което вие знаете, го знам и аз; не съм от вас по-долу.

Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

Но аз ще говоря на Всемогъщия и желая да разисквам с Бога.

Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

А вие сте съчинители на лъжи, всички сте безполезни лекари!

Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

О, да бихте млъкнали съвсем, това би било мъдростта ви!

Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

Слушайте сега разискването ми и чуйте оправданието на устните ми.

Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

Ще говорите ли неправедно за Бога и ще говорите ли измамно за Него?

Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

За Него ли ще бъдете пристрастни? За Бога ли ще спорите?

Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

Ще бъде ли добре да ви изпита Той? Ще Го измамите ли, както се мами човек?

V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

Той непременно ще ви изобличи, ако тайно показвате пристрастие.

Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

Величието Му няма ли да ви уплаши и ужасът от Него няма ли да ви нападне?

Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

Паметните ви думи са поговорки от пепел, защитите ви са защити от кал.

Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

Млъкнете, оставете ме, и ще говоря — и нека дойде върху мен, каквото ще.

Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

Защо да взема плътта си в зъбите си и живота си да сложа във ръката си?

By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

И да ме убие, пак на Него се надявам, но пътищата си ще защитя пред Него.

Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

И това също ще ми бъде спасение, защото лицемерен не може да дойде пред Него.

Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

Чуйте, чуйте словото ми и заявлението ми нека бъде в ушите ви.

Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

Ето сега, приготвил съм делото си; зная, че ще бъда оправдан.

Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

Кой е онзи, който ще се съди с мен? Защото, ако сега млъкна, ще издъхна.

Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

Само две неща не ми прави — тогава няма да се крия от лицето Ти:

Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

оттегли ръката Си от мен и нека ужасът Ти не ме плаши.

Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

Тогава повикай и аз ще отговоря; или аз ще говоря, а Ти ми отговори.

Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

Колко са моите беззакония и грехове? Изяви престъплението и греха ми.

Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

Защо криеш лицето Си и ме считаш за Свой враг?

Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

Ще плашиш ли отвеян лист и ще преследваш суха плява?

Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

Защото пишеш против мене горести, даваш ми да наследя на младостта си беззаконията.

A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

Слагаш краката ми в клада и наблюдаваш всичките мои пътеки; отбелязваш стъпалата на краката ми,

Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

докато изтлява като гнила вещ, като дреха, изядена от молец.