James 2

Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista.

Братя мои, да не държите вярата на Иисус Христос, нашия Господ на славата, с пристрастие.

Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý, v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu,

Защото, ако влезе в синагогата ви човек със златен пръстен и с хубави дрехи и влезе и бедняк с мръсни дрехи,

A popatřili byste k tomu, jenž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto pěkně; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých;

и вие погледнете с почит към онзи, който е с хубавите дрехи, и му кажете: Ти седни тук, на добро място; а на бедняка кажете: Ти стой там; или: Седни тук, при краката ми;

Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste rozeznavatelé v myšleních zlých?

не правите ли различия помежду си и не ставате ли пристрастни съдии?

Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, jenž jej milují?

Слушайте, възлюбени мои братя! Не избра ли Бог бедните на този свят да бъдат богати с вяра и наследници на царството, което е обещал на тези, които Го любят?

Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž ne ti, jenž bohatí jsou, mocí utiskují vás, a oniť vás i k soudům přivozují?

А вие презряхте бедняка. Нали богатите ви угнетяват и нали те ви влачат по съдилищата?

Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi?

Нали те хулят почтеното име, с което вие се наричате?

Jestliže pak plníte Zákon královský podle Písem: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.

Обаче ако изпълнявате царския закон според писанието: „Да любиш ближния си като себе си“, добре правите.

Pakli osoby přijímáte, hřešíte, a Zákon vás tresce jako přestupníky.

Но ако гледате на лице, грях правите и се осъждате от закона като престъпници.

Nebo kdo by koli celého Zákona ostříhal, přestoupil by pak v jediném, učiněn jest všemi vinen.

Защото, който опази целия закон, а съгреши в едно нещо, бива виновен във всичко.

Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť jest řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem Zákona.

Защото Онзи, който е казал: „Не прелюбодействай“, е казал също и: „Не убивай“; така че, ако не прелюбодействаш, а пък убиваш, ти си станал престъпник на закона.

Tak mluvte a tak čiňte, jakožto ti, kteříž podle zákona svobody souzeni býti máte.

Така говорете и така постъпвайте, като хора, които ще бъдат съдени по закона на свободата.

Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenstvím proti odsudku.

Защото съдът е немилостив към този, който не е показал милост. Милостта тържествува над съда.

Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti?

Каква полза, братя мои, ако някой казва, че има вяра, а няма дела? Може ли вярата му да го спаси?

A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany každodenního pokrmu,

Ако някой брат или някоя сестра са голи и останали без ежедневна храна

Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji a zhřejte se, a najezte se, avšak nedali byste jim potřeby tělesné, což to platno bude?

и някой от вас им каже: Идете си с мир, стоплете се и се нахранете! — а не им дадете потребното за тялото, каква полза?

Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě.

Така и вярата, ако няма дела, сама по себе си е мъртва.

Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a jáť tobě ukáži víru svou z skutků svých.

Но някой ще каже: Ти имаш вяра, а пък аз имам дела. Ако можеш, покажи ми вярата си без дела, и аз ще ти покажа вярата си от моите дела!

Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, avšak třesou se.

Ти вярваш, че Бог е един. Добре правиш — и демоните вярват и треперят.

Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá?

Обаче искаш ли да познаеш, о, суетни човече, че вярата без дела е мъртва?

Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář?

Авраам, нашият баща, не се ли оправда чрез дела, като принесе сина си Исаак на жертвеника?

Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho a z skutků víra dokonalá byla?

Ти виждаш, че вярата действаше заедно с неговите дела и че чрез делата вярата стана съвършена.

A tak naplněno jest Písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu to za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.

И се изпълни писанието, което казва: „Авраам повярва в Бога и това му се счете за правда“, и беше наречен „Божи приятел“.

Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk a ne z víry toliko?

Виждате, че човек се оправдава чрез дела, а не само чрез вяра.

Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši posly a jinou cestou pryč je vypustivši?

Така също и блудницата Раав не се ли оправда чрез дела, като прие пратениците и ги изпрати по друг път?

Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.

Защото, както тялото без духа е мъртво, така и вярата без дела е мъртва.