Lamentations 3

Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

أَنَا هُوَ الرَّجُلُ الَّذِي رأَى مَذَلَّةً بِقَضِيبِ سَخَطِهِ.

Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

قَادَنِي وَسَيَّرَنِي فِي الظَّلاَمِ وَلاَ نُورَ.

Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

حَقًّا إِنَّهُ يَعُودُ وَيَرُدُّ عَلَيَّ يَدَهُ الْيَوْمَ كُلَّهُ.

Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

أَبْلَى لَحْمِي وَجِلْدِي. كَسَّرَ عِظَامِي.

Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

بَنَى عَلَيَّ وَأَحَاطَنِي بِعَلْقَمٍ وَمَشَقَّةٍ.

Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

أَسْكَنَنِي فِي ظُلُمَاتٍ كَمَوْتَى الْقِدَمِ.

Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

سَيَّجَ عَلَيَّ فَلاَ أَسْتَطِيعُ الْخُرُوجَ. ثَقَّلَ سِلْسِلَتِي.

A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

أَيْضًا حِينَ أَصْرُخُ وَأَسْتَغِيثُ يَصُدُّ صَلاَتِي.

Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

سَيَّجَ طُرُقِي بِحِجَارَةٍ مَنْحُوتَةٍ. قَلَبَ سُبُلِي.

Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

هُوَ لِي دُبٌّ كَامِنٌ، أَسَدٌ فِي مَخَابِىءَ.

Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

مَيَّلَ طُرُقِي وَمَزَّقَنِي. جَعَلَنِي خَرَابًا.

Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

مَدَّ قَوْسَهُ وَنَصَبَنِي كَغَرَضٍ لِلسَّهْمِ.

Postřelil ledví má střelami toulu svého.

أَدْخَلَ فِي كُلْيَتَيَّ نِبَالَ جُعْبَتِهِ.

Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

صِرْتُ ضُحْكَةً لِكُلِّ شَعْبِي، وَأُغْنِيَةً لَهُمُ الْيَوْمَ كُلَّهُ.

Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

أَشْبَعَنِي مَرَائِرَ وَأَرْوَانِي أَفْسَنْتِينًا،

Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

وَجَرَشَ بِالْحَصَى أَسْنَانِي. كَبَسَنِي بِالرَّمَادِ.

Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

وَقَدْ أَبْعَدْتَ عَنِ السَّلاَمِ نَفْسِي. نَسِيتُ الْخَيْرَ.

A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

وَقُلْتُ: «بَادَتْ ثِقَتِي وَرَجَائِي مِنَ الرَّبِّ».

A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

ذِكْرُ مَذَلَّتِي وَتَيَهَانِي أَفْسَنْتِينٌ وَعَلْقَمٌ.

Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

ذِكْرًا تَذْكُرُ نَفْسِي وَتَنْحَنِي فِيَّ.

A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

أُرَدِّدُ هذَا فِي قَلْبِي، مِنْ أَجْلِ ذلِكَ أَرْجُو:

Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

إِنَّهُ مِنْ إِحْسَانَاتِ الرَّبِّ أَنَّنَا لَمْ نَفْنَ، لأَنَّ مَرَاحِمَهُ لاَ تَزُولُ.

Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

هِيَ جَدِيدَةٌ فِي كُلِّ صَبَاحٍ. كَثِيرَةٌ أَمَانَتُكَ.

Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

نَصِيبِي هُوَ الرَّبُّ، قَالَتْ نَفْسِي، مِنْ أَجْلِ ذلِكَ أَرْجُوهُ.

Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

طَيِّبٌ هُوَ الرَّبُّ لِلَّذِينَ يَتَرَجَّوْنَهُ، لِلنَّفْسِ الَّتِي تَطْلُبُهُ.

Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

جَيِّدٌ أَنْ يَنْتَظِرَ الإِنْسَانُ وَيَتَوَقَّعَ بِسُكُوتٍ خَلاَصَ الرَّبِّ.

Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

جَيِّدٌ لِلرَّجُلِ أَنْ يَحْمِلَ النِّيرَ فِي صِبَاهُ.

Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

يَجْلِسُ وَحْدَهُ وَيَسْكُتُ، لأَنَّهُ قَدْ وَضَعَهُ عَلَيْهِ.

Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

يَجْعَلُ فِي التُّرَابِ فَمَهُ لَعَلَّهُ يُوجَدُ رَجَاءٌ.

Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

يُعْطِي خَدَّهُ لِضَارِبِهِ. يَشْبَعُ عَارًا.

Neboť nezamítá Pán na věčnost;

لأَنَّ السَّيِّدَ لاَ يَرْفُضُ إِلَى الأَبَدِ.

Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

فَإِنَّهُ وَلَوْ أَحْزَنَ يَرْحَمُ حَسَبَ كَثْرَةِ مَرَاحِمِهِ.

Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.

لأَنَّهُ لاَ يُذِلُّ مِنْ قَلْبِهِ، وَلاَ يُحْزِنُ بَنِي الإِنْسَانِ.

Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

أَنْ يَدُوسَ أَحَدٌ تَحْتَ رِجْلَيْهِ كُلَّ أَسْرَى الأَرْضِ،

Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

أَنْ يُحَرِّفَ حَقَّ الرَّجُلِ أَمَامَ وَجْهِ الْعَلِيِّ،

Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

أَنْ يَقْلِبَ الإِنْسَانَ فِي دَعْوَاهُ. السَّيِّدُ لاَ يَرَى!

Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

مَنْ ذَا الَّذِي يَقُولُ فَيَكُونَ وَالرَّبُّ لَمْ يَأْمُرْ؟

Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

مِنْ فَمِ الْعَلِيِّ أَلاَ تَخْرُجُ الشُّرُورُ وَالْخَيْرُ؟

Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

لِمَاذَا يَشْتَكِي الإِنْسَانُ الْحَيُّ، الرَّجُلُ مِنْ قِصَاصِ خَطَايَاهُ؟

Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

لِنَفْحَصْ طُرُقَنَا وَنَمْتَحِنْهَا وَنَرْجعْ إِلَى الرَّبِّ.

Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

لِنَرْفَعْ قُلُوبَنَا وَأَيْدِيَنَا إِلَى اللهِ فِي السَّمَاوَاتِ:

Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

«نَحْنُ أَذْنَبْنَا وَعَصَيْنَا. أَنْتَ لَمْ تَغْفِرْ.

Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

الْتَحَفْتَ بِالْغَضَبِ وَطَرَدْتَنَا. قَتَلْتَ وَلَمْ تَشْفِقْ.

Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

الْتَحَفْتَ بِالسَّحَابِ حَتَّى لاَ تَنْفُذَ الصَّلاَةُ.

Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

جَعَلْتَنَا وَسَخًا وَكَرْهًا فِي وَسَطِ الشُّعُوبِ.

Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

فَتَحَ كُلُّ أَعْدَائِنَا أَفْوَاهَهُمْ عَلَيْنَا.

Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

صَارَ عَلَيْنَا خَوْفٌ وَرُعْبٌ، هَلاَكٌ وَسَحْقٌ».

Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

سَكَبَتْ عَيْنَايَ يَنَابِيعَ مَاءٍ عَلَى سَحْقِ بِنْتِ شَعْبِي.

Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

عَيْنِي تَسْكُبُ وَلاَ تَكُفُّ بِلاَ انْقِطَاعٍ

Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

حَتَّى يُشْرِفَ وَيَنْظُرَ الرَّبُّ مِنَ السَّمَاءِ.

Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

عَيْنِي تُؤَثِّرُ فِي نَفْسِي لأَجْلِ كُلِّ بَنَاتِ مَدِينَتِي.

Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

قَدِ اصْطَادَتْنِي أَعْدَائِي كَعُصْفُورٍ بِلاَ سَبَبٍ.

Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

قَرَضُوا فِي الْجُبِّ حَيَاتِي وَأَلْقَوْا عَلَيَّ حِجَارَةً.

Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

طَفَتِ الْمِيَاهُ فَوْقَ رَأْسِي. قُلْتُ: «قَدْ قُرِضْتُ!».

Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

دَعَوْتُ بِاسْمِكَ يَا رَبُّ مِنَ الْجُبِّ الأَسْفَلِ.

Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

لِصَوْتِي سَمِعْتَ: «لاَ تَسْتُرْ أُذُنَكَ عَنْ زَفْرَتِي، عَنْ صِيَاحِي».

V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

دَنَوْتَ يَوْمَ دَعَوْتُكَ. قُلْتَ: «لاَ تَخَفْ!».

Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

خَاصَمْتَ يَا سَيِّدُ خُصُومَاتِ نَفْسِي. فَكَكْتَ حَيَاتِي.

Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

رَأَيْتَ يَا رَبُّ ظُلْمِي. أَقِمْ دَعْوَايَ.

Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

رَأَيْتَ كُلَّ نَقْمَتِهِمْ، كُلَّ أَفْكَارِهِمْ عَلَيَّ.

Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

سَمِعْتَ تَعْيِيرَهُمْ يَا رَبُّ، كُلَّ أَفْكَارِهِمْ عَلَيَّ.

Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

كَلاَمُ مُقَاوِمِيَّ وَمُؤَامَرَتُهُمْ عَلَيَّ الْيَوْمَ كُلَّهُ.

Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

اُنْظُرْ إِلَى جُلُوسِهِمْ وَوُقُوفِهِمْ، أَنَا أُغْنِيَتُهُمْ!

Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

رُدَّ لَهُمْ جَزَاءً يَا رَبُّ حَسَبَ عَمَلِ أَيَادِيهِمْ.

Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

أَعْطِهِمْ غِشَاوَةَ قَلْبٍ، لَعْنَتَكَ لَهُمْ.

Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.

اِتْبَعْ بِالْغَضَبِ وَأَهْلِكْهُمْ مِنْ تَحْتِ سَمَاوَاتِ الرَّبِّ.