Psalms 88

Pjesma. Psalam. Sinova Korahovih. Zborovođi. Po napjevu "Bolest". Za pjevanje. Poučna pjesma. Ezrahijca Hemana.

Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.

Jahve, Bože moj, vapijem danju, a noću naričem pred tobom.

Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

Neka dopre do tebe molitva moja, prigni uho k vapaju mome.

Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

Jer mi je duša zasićena patnjama, moj se život bliži Podzemlju.

Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.

Broje me k onima što u grob silaze, postadoh sličan nemoćniku.

Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

Među mrtvima moj je ležaj, poput ubijenih što leže u grobu kojih se više ne spominješ, od kojih si ustegao ruku.

Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

Smjestio si me u jamu duboku, u tmine, u bezdan.

Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

Teško me pritišće ljutnja tvoja i svim me valima svojim prekrivaš.

Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.

Udaljio si od mene znance moje, Óučini da im gnusan budem: zatvoren sam, ne mogu izaći.

Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

Od nevolje oči mi gasnu: vapijem tebi, Jahve, iz dana u dan, za tobom ruke pružam.

Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

Zar na mrtvima činiš čudesa? Zar će sjene ustati i hvaliti tebe?

Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.

Zar se u grobu pripovijeda o tvojoj dobroti? O vjernosti tvojoj u Propasti?

I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

Zar se u tmini objavljuju čudesa tvoja i tvoja pravda u Zaboravu?

Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

Ipak ja vapijem tebi, Jahve, prije jutra molitvom te pretječem.

Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

Zašto, Jahve, odbacuješ dušu moju? Zašto sakrivaš lice od mene?

Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

Bijedan sam i umirem već od dječaštva, klonuh noseći tvoje strahote.

Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

Preko mene prijeđoše vihori tvojega gnjeva, strahote me tvoje shrvaše,

Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

okružuju me kao voda sveudilj, optječu me svi zajedno. [ (Psalms 88:19) Udaljio si od mene prijatelja i druga: mrak mi je znanac jedini. ]

Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]