Psalms 78

Poučna pjesma. Asafova. Poslušaj, narode moj, moju nauku, prikloni uho riječima usta mojih!

Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.

Otvorit ću svoja usta na pouku, iznijet ću tajne iz vremena davnih.

Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.

Ono što čusmo i saznasmo, što nam kazivahu oci,

Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,

nećemo kriti djeci njihovoj, predat ćemo budućem koljenu: slavu Jahvinu i silu njegovu i djela čudesna što ih učini.

Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.

Svjedočanstvo podiže on u Jakovu, Zakon postavi u Izraelu, da ono što naredi ocima našim oni djeci svojoj objave,

Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,

da sazna budući naraštaj, i sinovi koji će se roditi da djeci svojoj kazuju

Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,

da u Boga ufanje svoje stave i ne zaborave djela Božjih, već da vrše zapovijedi njegove,

Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,

kako ne bi bili, kao oci njihovi, naraštaj buntovan, prkosan - naraštaj srcem nestalan i duhom Bogu nevjeran.

Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.

Sinovi Efrajimovi, ratnici s lukom, u dan bitke okrenuše leđa.

Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,

Saveza s Bogom ne održaše i ne htjedoše hoditi po Zakonu njegovu.

Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.

Zaboraviše na djela njegova, na čudesa koja im pokaza.

Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.

Pred njihovim ocima činio je znakove u Egiptu, u Soanskom polju.

Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.

On more razdijeli i njih prevede, vode kao nasip uzdiže.

Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.

Danju ih vodio oblakom, a svu noć ognjem blistavim.

Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.

U pustinji hrid prolomi i napoji ih obilno kao iz bezdana.

Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.

Iz stijene izbi potoke te izvede vode k'o velike rijeke.

Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.

A oni jednako griješiše, prkosiše Višnjem u pustinji.

A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.

Boga su kušali u srcima svojim ištuć' jela svojoj pohlepnosti.

A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.

Prigovarali su Bogu i pitali: "Može li Gospod stol u pustinji prostrti?

A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?

Eno, udari u hrid, i voda poteče i provreše potoci: a može li dati i kruha, i mesa pružiti svome narodu?"

Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?

Kad to začu Jahve, gnjevom usplamtje: oganj se raspali protiv Jakova, srdžba se razjari protiv Izraela,

A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,

jer ne vjerovaše Bogu niti se u njegovu pomoć uzdaše.

Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,

Pa ozgo naredi oblaku i otvori brane nebeske,

Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,

k'o kišu prosu na njih mÓanu da jedu i nahrani ih kruhom nebeskim.

A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.

Čovjek blagovaše kruh Jakih; on im dade hrane do sitosti.

Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.

Probudi na nebu vjetar istočni i svojom silom južnjak dovede.

Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.

Prosu na njih mesa k'o prašine i ptice krilatice k'o pijeska morskoga.

I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.

Padoše usred njihova tabora i oko šatora njihovih.

Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.

Jeli su i nasitili se, želju njihovu on im ispuni.

I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.

Još nisu svoju utažili pohlepu i jelo im još bješe u ustima,

Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,

kad se srdžba Božja na njih raspali: pokosi smrću prvake njihove i mladiće pobi Izraelove.

A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.

Uza sve to griješiše dalje i ne vjerovaše u čudesna djela njegova.

S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.

I skonča im dane jednim dahom i njihova ljeta naglim svršetkom.

A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.

Kad ih ubijaše, tražiše ga i opet pitahu za Boga;

Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,

spominjahu se da je Bog hridina njihova i Svevišnji njihov otkupitelj.

Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:

Ali ga opet ustima svojim varahu i jezikom svojim lagahu njemu.

(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.

Njihovo srce s njime ne bijaše, nit' bijahu vjerni Savezu njegovu.

A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),

A on im milosrdno grijeh praštao i nije ih posmicao; često je gnjev svoj susprezao da ne plane svom jarošću.

On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.

Spominjao se da su pÓut i dah koji odlazi i ne vraća se više.

Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.

Koliko mu prkosiše u pustinji i žalostiše ga u samotnom kraju!

Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.

Sve nanovo iskušavahu Boga i vrijeđahu Sveca Izraelova

Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.

ne spominjuć' se ruke njegove ni dana kad ih od dušmana izbavi,

Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,

ni znakova njegovih u Egiptu, ni čudesnih djela u polju Soanskom.

Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,

U krv im pretvori rijeke i potoke, da ne piju.

Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.

Posla na njih obade da ih žderu i žabe da ih more.

Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.

I predade skakavcu žetvu njihovu, i plod muke njihove žderaču.

A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.

Vinograde im tučom udari, a mrazom smokvike njihove.

Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.

I predade grÓadu njihova goveda i munjama stada njihova.

Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.

Obori na njih svu žestinu gnjeva svog, jarost, bijes i nevolju: posla na njih anđele nesreće.

Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.

I put gnjevu svojem otvori: ne poštedje im život od smrti, životinje im izruči pošasti.

Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.

Pobi u Egiptu sve prvorođeno, prvence u šatorju Hamovu.

A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.

I povede narod svoj kao ovce i vođaše ih kao stado kroz pustinju.

Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.

Pouzdano ih je vodio te se nisu bojali, a more je prekrilo dušmane njihove.

Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,

U Svetu zemlju svoju on ih odvede, na bregove što mu ih osvoji desnica.

Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.

Pred njima istjera pogane, konopom im podijeli baštinu, pod šatorjem njihovim naseli plemena izraelska.

Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.

A oni iskušavali i gnjevili Boga Višnjega i nisu držali zapovijedi njegovih.

Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.

Otpadoše, iznevjeriše se k'o oci njihovi, k'o luk nepouzdan oni zatajiše.

Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.

Na gnjev ga nagnaše svojim uzvišicama, na ljubomor navedoše kumirima svojim.

Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.

Bog vidje i gnjevom planu, odbaci posve Izraela.

Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,

I napusti boravište svoje u Šilu, Šator u kojem prebivaše s ljudima.

Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,

Preda u ropstvo snagu svoju i svoju diku u ruke dušmanske.

Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.

Narod svoj prepusti maču, raspali se na svoju baštinu.

Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.

Mladiće njihove oganj proguta, ne udaše se djevice njihove.

Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.

Svećenici njihovi padoše od mača, ne zaplakaše Óudove njihove.

Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.

Tad se k'o oda sna trgnu Gospodin, k'o ratnik vinom savladan.

Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.

Udari otraga dušmane svoje, sramotu im vječitu zadade.

A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.

On odbaci šator Josipov i Efrajimovo pleme ne odabra,

Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,

već odabra pleme Judino i goru Sion koja mu omilje.

Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.

Sagradi Svetište k'o nebo visoko, k'o zemlju utemelji ga dovijeka.

A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.

Izabra Davida, slugu svojega, uze ga od torova ovčjih;

A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.

odvede ga od ovaca dojilica da pase Jakova, narod njegov, Izraela, baštinu njegovu.

Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.

I pasao ih je srcem čestitim i brižljivim rukama vodio.

Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.