Psalms 77

Zborovođi. Po Jedutunu. Asafov. Psalam.

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.

Glasom svojim Bogu vapijem, glas mi se Bogu diže i on me čuje.

Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

U dan nevolje tražim Gospodina, noću mi se ruka neumorno pruža k njemu, ne može se utješit' duša moja.

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

Spominjem se Boga i uzdišem; kad razmišljam, daha mi nestane.

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.

Vjeđe moje držiš, potresen sam, ne mogu govoriti.

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

Mislim na drevne dane i sjećam se davnih godina;

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

razmišljam noću u srcu, mislim, i duh moj ispituje:

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

"Hoće li Gospodin odbaciti zauvijek i hoće li ikad još biti milostiv?

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

Je li njegova dobrota minula zauvijek, njegovo obećanje propalo za sva pokoljenja?

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

Zar Bog je zaboravio da se smiluje, ili je gnjevan zatvorio smilovanje svoje?"

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.

I govorim: "Ovo je bol moja: promijenila se desnica Višnjega."

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

Spominjem se djela Jahvinih, sjećam se tvojih pradavnih čudesa.

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

Promatram sva djela tvoja, razmatram ono što si učinio.

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

Svet je tvoj put, o Bože: koji je bog tako velik kao Bog naš?

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

Ti si Bog koji čudesa stvaraš, na pucima si pokazao silu svoju.

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

Mišicom si izbavio narod svoj, sinove Jakovljeve i Josipove.

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.

Vode te ugledaše, Bože, ugledaše te vode i ustuknuše, bezdani se uzburkaše.

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

Oblaci prosuše vode, oblaci zatutnjiše gromom i tvoje strijele poletješe.

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

Grmljavina tvoja u vihoru zaori, munje rasvijetliše krug zemaljski, zemlja se zatrese i zadrhta.

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

Kroz more put se otvori tebi i tvoja staza kroz vode goleme, a tragova tvojih nitko ne vidje. [ (Psalms 77:21) Ti si svoj narod vodio kao stado rukama Mojsija i Arona. ]

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]