Psalms 17

Molitva. Davidova. Počuj, Jahve pravedni, i vapaj mi poslušaj, usliši molitvu iz usta iskrenih!

Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.

Od tebe nek' mi dođe presuda, tvoje oči vide što je pravo.

Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.

Istraži mi srce, pohodi noću, ognjem me iskušaj, al' u meni nećeš nać' bezakonja. Ne zgriješiše usta moja

Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.

kao što griješe ljudi: po riječima usta tvojih čuvah putove Zakona.

Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.

Korak mi čvrsto prionu za tvoje staze, ne zasta mi noga na putima tvojim.

Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.

Zazivam te, Bože, ti ćeš me uslišit': prikloni mi uho i čuj riječi moje.

Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.

Proslavi na meni dobrotu svoju, ti koji od dušmana izbavljaš one što se utječu desnici tvojoj.

Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.

Čuvaj me k'o zjenicu oka, sakrij me u sjenu krila svojih

Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

od zlotvora što na me nasrću. Dušmani me bijesni opkoljuju,

Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,

bešćutno srce zatvaraju i ustima zbore naduto,

Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.

Koraci njini sad me okružuju, smjeraju da me na zemlju obore;

Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.

slični lavu dok se, zinuv, na plijen obara i laviću što vreba u potaji.

Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.

Ustani, Jahve, presretni ga i obori, od grešnika mi život mačem spasi,

Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,

a rukom od ljudi, Gospodine: od ljudi kojih je dio ovaj život, kojima želudac puniš dobrima; kojih su sinovi siti, a djeci daju što im pretekne.

Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.

A ja ću u pravdi gledati lice tvoje, i jednom kad se probudim, sit ću ga se nagledati.

Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.