Psalms 141

Psalam. Davidov. Prizivljem te, Jahve, k meni pohitaj! Slušaj glas moj kojim tebi vapijem!

Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.

Nek' mi se uzdigne molitva kao kad pred lice tvoje, podizanje mojih ruku nek' bude k'o prinos večernji!

Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.

Na usta mi, Jahve, stražu postavi i stražare na vrata usana mojih!

Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.

Ne daj da mi se srce zlu prikloni, da bezbožno počinim djela opaka; i u društvu zlotvora da ne blagujem poslastica njihovih!

Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.

Nek' me samo udari pravednik, ljubav je što me kara, al' ulje grešničko neće mi glavu pomazat'; zloći njihovoj oprijet ću se uvijek svojom molitvom.

Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.

Kad strovale niz hridinu suce njihove, razumjet će kako blage bjehu riječi moje.

Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.

Kao kad orač ore i para zemlju, tako će im se na rubu Podzemlja kosti rasuti.

Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým.

U te su, Jahve, uprte oči moje, k tebi se utječem, ne daj da mi duša propadne!

Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.

Čuvaj me od stupice koju postaviše meni, od zamki zločinaca!

Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.

Nek' u vlastite zamke upadnu zlotvori, a ja neka im umaknem!

Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.