Psalms 139

Zborovođi. Davidov. Jahve, proničeš me svega i poznaješ,

Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

ti znaš kada sjednem i kada ustanem, izdaleka ti već misli moje poznaješ.

Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

Hodam li ili ležim, sve ti vidiš, znani su ti svi moji putovi.

Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.

Riječ mi još nije na jezik došla, a ti, Jahve, sve već znadeš.

Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

S leđa i s lica ti me obuhvaćaš, na mene si ruku svoju stavio.

Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.

Znanje to odveć mi je čudesno, previsoko da bih ga dokučio.

Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.

Kamo da idem od duha tvojega i kamo da od tvog lica pobjegnem?

Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

Ako se na nebo popnem, ondje si, ako u Podzemlje legnem, i ondje si.

Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.

Uzmem li krila zorina pa se naselim moru na kraj

Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:

i ondje bi me ruka tvoja vodila, desnica bi me tvoja držala.

I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.

Reknem li: "Nek' me barem tmine zakriju i nek' me noć umjesto svjetla okruži!" -

Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.

ni tmina tebi neće biti tamna: noć sjaji kao dan i tama kao svjetlost.

Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.

Jer ti si moje stvorio bubrege, satkao me u krilu majčinu.

Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.

Hvala ti što sam stvoren tako čudesno, što su djela tvoja predivna. Dušu moju do dna si poznavao,

Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.

kosti moje ne bjehu ti sakrite dok nastajah u tajnosti, otkan u dubini zemlje.

Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.

Oči tvoje već tada gledahu djela moja, sve već bješe zapisano u knjizi tvojoj: dani su mi određeni dok još ne bješe ni jednoga.

Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.

Kako su mi, Bože, naumi tvoji nedokučivi, kako li je neprocjenjiv zbroj njihov.

Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!

Da ih brojim? Više ih je nego pijeska! Dođem li im do kraja, ti mi preostaješ!

Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.

De, istrijebi, Bože, zlotvora, krvoloci nek' odstupe od mene!

Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,

Jer podmuklo se bune protiv tebe, uzalud se dižu tvoji dušmani.

Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.

Jahve, zar da ne mrzim tvoje mrzitelje? Zar da mi se ne gade protivnici tvoji?

Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?

Mržnjom dubokom ja ih mrzim i držim ih svojim neprijateljima.

Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.

Pronikni me svega, Bože, srce mi upoznaj, iskušaj me i upoznaj misli moje:

Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.

pogledaj, ne idem li putem pogubnim i povedi me putem vječnim!

A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.