Psalms 107

Hvalite Jahvu jer je dobar, jer je dovijeka ljubav njegova!

Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.

Tako nek' reknu svi otkupljenici koje Jahve otkupi iz ruke dušmanske

Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,

i koje skupi iz svih zemalja, s istoka i sa zapada, sa sjevera i s juga.

A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.

Lutahu pustinjom, u samoći pustoj, puta ne nalazeć' do naseljena grada.

Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.

Gladni su bili, žeđu izmoreni, duša je klonula u njima.

Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.

Tada zavapiše Jahvi u svojoj tjeskobi, i on ih istrže iz svih nevolja.

Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,

Pravim ih putem pÓovede da stignu ka gradu naseljenu.

A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.

Neka hvale Jahvu za dobrotu njegovu, za čudesa njegova sinovima ljudskim!

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

Jer gladnu dušu on nasiti, dušu izgladnjelu on napuni dobrima.

Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.

U mraku sjeđahu i u tmini, sputani bijedom i gvožđima,

Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,

jer su prkosili besjedama Božjim i prezreli naum Svevišnjega.

Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.

Srce im stoga skrši patnjama: posrtahu, a ne bješe nikog da im pomogne.

Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.

Tada zavapiše Jahvi u svojoj tjeskobi i on ih istrže iz svih nevolja.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.

Izvede ih iz tmina i mraka, raskide okove njihove.

Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.

Neka hvale Jahvu za dobrotu njegovu, za čudesa njegova sinovima ljudskim!

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

Jer razbi vrata mjedena i gvozdene polomi zasune.

Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.

Zbog svojih bezakonja bolovahu oni, ispaštajuć' svoje opačine:

Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.

svako se jelo gadilo duši njihovoj, do vrata smrti oni dođoše.

Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.

Tada zavapiše Jahvi u svojoj tjeskobi i on ih istrže iz svih nevolja.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

Riječ svoju posla da ih ozdravi i život im spasi od jame grobne.

Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.

Neka hvale Jahvu za dobrotu njegovu, za čudesa njegova sinovima ljudskim!

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

Nek' prinose žrtve zahvalnice i kličući nek' djela njegova kazuju!

A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.

Oni koji lađama zaploviše morem da po vodama silnim trguju:

Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,

oni vidješe djela Jahvina, čudesa njegova na pučini.

Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.

On reče i olujni se vjetar uzvitla što u visinu diže valove mora.

Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.

Do neba se dizahu, u bezdan se spuštahu, u nevolji duša im ginula.

Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.

Teturahu i posrtahu kao pijani, sva ih je mudrost izdala.

Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.

Tada zavapiše Jahvi u svojoj tjeskobi i on ih istrže iz svih nevolja.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

Smiri oluju u tih povjetarac, valovi morski umukoše.

Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.

Obradovaše se tišini, u željenu luku on ih povede.

I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.

Neka hvale Jahvu za dobrotu njegovu, za čudesa njegova sinovima ljudskim!

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.

Neka ga uzvisuju u narodnom zboru, neka ga hvale u vijeću staraca!

Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.

On pretvori rijeke u pustinju, a izvore vodene u žednu zemlju;

Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,

plodonosnu zemlju u slanu pustaru zbog zloće žitelja njezinih.

Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.

On obrati pustinju u jezero, a zemlju suhu u vodene izvore

Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.

i naseli ondje izgladnjele te podigoše grad gdje će živjeti.

I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.

Zasijaše njive, posadiše vinograde što im doniješe obilnu ljetinu.

Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.

I on ih blagoslovi te se namnožiše silno i stada im se ne smanjiše.

Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.

Prorijeđeni bjehu i prezreni pod teretom patnja i nevolja.

A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,

Onaj što izlijeva prezir na knezove pusti ih da po bespuću pustom lutaju.

Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.

Iz nevolje pÓodiže ubogog i obitelji k'o stada ÓumnožÄi.

Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.

Videć' to, čestiti neka se raduju, a zloća neka sebi usta začepi!

Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.

Tko je mudar nek' o svemu tom razmišlja i nek' uvidi dobrotu Jahvinu!

Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?