Matthew 22

Isus im ponovno prozbori u prispodobama:

I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:

"Kraljevstvo je nebesko kao kad neki kralj pripravi svadbu sinu svomu.

Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.

Posla sluge da pozovu uzvanike na svadbu. No oni ne htjedoše doći.

I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.

Opet posla druge sluge govoreći: 'Recite uzvanicima: Evo, objed sam ugotovio. Junci su moji i tovljenici poklani i sve pripravljeno. Dođite na svadbu!'"

Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.

"Ali oni ne mareći odoše - jedan na svoju njivu, drugi za svojom trgovinom.

Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.

Ostali uhvate njegove sluge, zlostave ih i ubiju.

Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.

Nato se kralj razgnjevi, posla svoju vojsku i pogubi one ubojice, a grad im spali."

A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.

"Tada kaže slugama: 'Svadba je, evo, pripravljena ali uzvanici ne bijahu dostojni.

Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.

Pođite stoga na raskršća i koga god nađete, pozovite na svadbu!'"

Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.

"Sluge iziđoše na putove i sabraše sve koje nađoše - i zle i dobre. I svadbena se dvorana napuni gostiju.

I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.

Kad kralj uđe pogledati goste, spazi ondje čovjeka koji ne bijaše odjeven u svadbeno ruho.

Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.

Kaže mu: 'Prijatelju, kako si ovamo ušao bez svadbenoga ruha?' A on zanijemi.

I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.

Tada kralj reče poslužiteljima: 'Svežite mu ruke i noge i bacite ga van u tamu, gdje će biti plač i škrgut zubi.'

Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

Doista, mnogo je zvanih, malo izabranih."

Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

Tada farizeji odoše i održaše vijeće kako da Isusa uhvate u riječi.

Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.

Pošalju k njemu svoje učenike s herodovcima da ga upitaju: "Učitelju! Znamo da si istinit te po istini putu Božjem učiš i ne mariš tko je tko jer nisi pristran.

I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.

Reci nam, dakle, što ti se čini: je li dopušteno dati porez caru ili nije?"

Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?

Znajući njihovu opakost, reče Isus: "Zašto me iskušavate, licemjeri?

Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?

Pokažite mi porezni novac!" Pružiše mu denar.

Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.

On ih upita: "Čija je ovo slika i natpis?"

I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?

Odgovore: "Carev." Kaže im: "Podajte dakle caru carevo, a Bogu Božje."

Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.

Čuvši to, zadive se pa ga ostave i odu.

To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.

Toga dana pristupiše k njemu saduceji, koji vele da nema uskrsnuća, i upitaše ga:

V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,

"Učitelju, Mojsije reče: Umre li tko bez djece, neka se njegov brat oženi njegovom ženom te podigne porod bratu svomu.

Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.

Bijaše tako u nas sedmero braće. Prvi se oženi i umrije bez poroda ostavivši ženu svom bratu.

I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.

Tako i drugi i treći, sve do sedmoga.

Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.

A nakon svih umrije i žena.

Nejposléze pak po všech umřela i žena.

Kojemu će dakle od te sedmorice biti žena o uskrsnuću? Jer sva su je sedmorica imala."

Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.

Odgovori im Isus: "U zabludi ste jer ne razumijete Pisama ni sile Božje.

I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.

Ta u uskrsnuću niti se žene niti udavaju, nego su kao anđeli na nebu.

Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.

A što se tiče uskrsnuća mrtvih, zar niste čitali što vam reče Bog:

O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:

Ja sam Bog Abrahamov, Bog Izakov i Bog Jakovljev? Nije on Bog mrtvih, nego živih!"

Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.

Čuvši to, mnoštvo osta zaneseno njegovim naukom.

A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.

A kad su farizeji čuli kako ušutka saduceje, okupiše se,

Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.

a jedan od njih, zakonoznanac, da ga iskuša, upita:

I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:

"Učitelju, koja ja zapovijed najveća u Zakonu?"

Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?

A on mu reče: "Ljubi Gospodina Boga svojega svim srcem svojim, i svom dušom svojom, i svim umom svojim.

I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.

To je najveća i prva zapovijed.

To jest přední a veliké přikázání.

Druga, ovoj slična: Ljubi svoga bližnjega kao sebe samoga.

Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

O tim dvjema zapovijedima visi sav Zakon i Proroci."

Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.

Kad se farizeji skupiše, upita ih Isus:

A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,

"Što mislite o Kristu? Čiji je on sin?" Kažu mu: "Davidov."

Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.

A on će njima: "Kako ga onda David u Duhu naziva Gospodinom, kad veli:

Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:

Reče Gospod Gospodinu mojemu: 'Sjedi mi zdesna dok ne položim neprijatelje tvoje za podnožje nogama tvojim?'

Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?

Ako ga dakle David naziva Gospodinom, kako mu je sin?"

Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?

I nitko mu nije mogao odgovoriti ni riječi, niti se od toga dana tko usudio upitati ga bilo što.

A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.