Matthew 14

U ono vrijeme doču Herod tetrarh za Isusa

V tom čase uslyšel Herodes čtvrták pověst o Ježíšovi.

pa reče svojim slugama: "To je Ivan Krstitelj! On uskrsnu od mrtvih i zato čudesne sile djeluju u njemu."

I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho.

Herod doista bijaše uhitio Ivana te ga svezana bacio u tamnicu zbog Herodijade, žene brata svoga Filipa.

Nebo Herodes byl jal Jana a svázal jej a dal do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého.

Jer Ivan mu govoraše: "Ne smiješ je imati!"

Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí.

Htjede ga ubiti, ali se bojao naroda jer su ga smatrali prorokom.

A chtěv zabíti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli.

Na Herodov rođendan zaplesa kći Herodijadina pred svima i svidje se Herodu.

Když pak slaven byl den narození Herodesova, tancovala dcera Herodiady uprostřed hodovníků, i líbilo se to Herodesovi,

Zato se zakle dati joj što god zaište.

Tak že s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho prosila.

A ona nagovorena od matere: "Daj mi, reče, ovdje na pladnju glavu Ivana Krstitelja."

A ona jsuci prve navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na míse hlavu Jana Křtitele.

Ražalosti se kralj, ali zbog zakletve i sustolnika zapovjedi da se dade.

I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal jí dáti.

Posla odrubiti glavu Ivanu u tamnici.

A poslav kata, sťal Jana v žaláři.

I doniješe glavu njegovu na pladnju, dadoše djevojci, a ona je odnije materi.

I přinesena jest hlava jeho na míse, a dána děvečce. A ona nesla ji mateři své.

A učenici njegovi dođu, uzmu njegovo tijelo i pokopaju ga pa odu i jave Isusu.

A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo jeho a pochovali je; a šedše, pověděli to Ježíšovi.

Kad je Isus to čuo, povuče se odande lađom na samotno mjesto, u osamu. Dočuo to narod pa pohrli pješice za njim iz gradova.

A uslyšev to Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. A uslyševše o tom zástupové, šli za ním pěšky z měst.

Kad on iziđe, vidje silan svijet, sažali mu se nad njim te izliječi njegove bolesnike.

A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich.

Uvečer mu pristupe učenici pa mu reknu: "Pust je ovo kraj i već je kasno. Otpusti dakle svijet: neka odu po selima kupiti hrane."

A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Rozpusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů.

A Isus im reče: "Ne treba da idu, dajte im vi jesti."

Ježíš pak řekl jim: Není potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti.

Oni mu kažu: "Nemamo ovdje ništa osim pet kruhova i dvije ribe."

A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě.

A on će im: "Donesite mi ih ovamo."

Kterýžto dí jim: Přinestež mi je sem.

I zapovjedi da mnoštvo posjeda po travi. On uze pet kruhova i dvije ribe, pogleda na nebo, izreče blagoslov pa razlomi i dade kruhove učenicima, a učenici mnoštvu.

A rozkázav zástupu posaditi se na trávě a vzav pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dal učedlníkům chleby, a učedlníci zástupům.

I jeli su svi i nasitili se. Od preteklih ulomaka nakupiše dvanaest punih košara.

I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali pozůstalých drobtů, dvanácte košů plných.

A blagovalo je oko pet tisuća muškaraca, osim žena i djece.

Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí.

I odmah prisili učenike da uđu u lađu i da se prebace prijeko dok on otpusti mnoštvo.

A ihned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej za moře, dokudž by nerozpustil zástupů.

A pošto otpusti mnoštvo, uziđe na goru, nasamo, da se pomoli. Uvečer bijaše ondje sam.

A rozpustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam.

Lađa se već mnogo stadija bila ostisla od kraja, šibana valovima. Bijaše protivan vjetar.

Lodí pak již byla uprostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný jim.

O četvrtoj noćnoj straži dođe on k njima hodeći po moru.

Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři.

A učenici ugledavši ga kako hodi po moru, prestrašeni rekoše: "Utvara!" I od straha kriknuše.

A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zarmoutili se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli.

Isus im odmah progovori: "Hrabro samo! Ja sam! Ne bojte se!"

Ale ihned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.

Petar prihvati i reče: "Gospodine, ako si ti, zapovjedi mi da dođem k tebi po vodi!"

I odpověděv Petr, řekl: Pane, jsi-li ty, rozkažiž mi k sobě přijíti po vodě.

A on mu reče: "Dođi!" I Petar siđe s lađe te, hodeći po vodi, pođe k Isusu.

A on řekl: Pojď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi.

Ali kad spazi vjetar, poplaši se, počne tonuti te krikne: "Gospodine, spasi me!"

Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi.

Isus odmah pruži ruku, dohvati ga i kaže mu: "Malovjerni, zašto si posumnjao?"

A ihned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu: Malé víry, pročežs pochyboval?

Kad uđoše u lađu, utihnu vjetar.

A jakž oni vstoupili na lodí, přestal vítr.

A oni na lađi poklone mu se ničice govoreći: "Uistinu, ti si Sin Božji!"

Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi.

Pošto preploviše, dođu na kraj, u Genezaret.

A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské.

I ljudi ga onoga kraja prepoznaju pa razglase po svoj onoj okolici. I donošahu mu sve bolesnike

A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé.

te ga moljahu da se samo dotaknu skuta njegove haljine. I koji bi se dotakli, ozdravili bi.

A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.