Luke 24

Prvoga dana u tjednu, veoma rano, dođoše one na grob s miomirisima što ih pripraviše.

První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.

Kamen nađoše otkotrljan od groba.

I nalezly kámen odvalený od hrobu.

Uđoše, ali ne nađoše tijela Gospodina Isusa.

A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.

I dok su stajale zbunjene nad tim, gle, dva čovjeka u blistavoj odjeći stadoše do njih.

I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.

Zastrašene obore lica k zemlji, a oni će im: "Što tražite Živoga među mrtvima?

Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?

Nije ovdje, nego uskrsnu! Sjetite se kako vam je govorio dok je još bio u Galileji:

Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,

'Treba da Sin Čovječji bude predan u ruke grešnika, i raspet, i treći dan da ustane.'"

Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.

I sjetiše se one riječi njegovih,

I rozpomenuly se na slova jeho.

vratiše se s groba te javiše sve to jedanaestorici i svima drugima.

A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.

A bile su to: Marija Magdalena, Ivana i Marija Jakovljeva. I ostale zajedno s njima govorahu to apostolima,

Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.

ali njima se te riječi pričiniše kao tlapnja, te im ne vjerovahu.

Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.

A Petar usta i potrča na grob. Sagnuvši se, opazi samo povoje. I vrati se kući čudeći se tome što se zbilo.

Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.

I gle, dvojica su od njih toga istog dana putovala u selo koje se zove Emaus, udaljeno od Jeruzalema šezdeset stadija.

A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.

Razgovarahu međusobno o svemu što se dogodilo.

A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.

I dok su tako razgovarali i raspravljali, približi im se Isus i pođe s njima.

I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.

Ali prepoznati ga - bijaše uskraćeno njihovim očima.

Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.

On ih upita: "Što to putem pretresate među sobom?" Oni se snuždeni zaustave

I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?

te mu jedan od njih, imenom Kleofa, odgovori: "Zar si ti jedini stranac u Jeruzalemu te ne znaš što se u njemu dogodilo ovih dana?"

A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?

A on će: "Što to?" Odgovore mu: "Pa ono s Isusom Nazarećaninom, koji bijaše prorok - silan na djelu i na riječi pred Bogom i svim narodom:

Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,

kako su ga glavari svećenički i vijećnici naši predali da bude osuđen na smrt te ga razapeli.

A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.

A mi se nadasmo da je on onaj koji ima otkupiti Izraela. Ali osim svega toga ovo je već treći dan što se to dogodilo.

My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.

A zbuniše nas i žene neke od naših: u praskozorje bijahu na grobu,

Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,

ali nisu našle njegova tijela pa dođoše te rekoše da su im se ukazali anđeli koji su rekli da je on živ.

A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.

Odoše nato i neki naši na grob i nađoše kako žene rekoše, ali njega ne vidješe."

I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.

A on će im: "O bezumni i srca spora da vjerujete što god su proroci navijestili!

Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.

Nije li trebalo da Krist sve to pretrpi te uđe u svoju slavu?"

Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?

Počevši tada od Mojsija i svih proroka, protumači im što u svim Pismima ima o njemu.

A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.

Uto se približe selu kamo su išli, a on kao da htjede dalje.

A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.

No oni navaljivahu: "Ostani s nama jer zamalo će večer i dan je na izmaku!" I uniđe da ostane s njima.

Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.

Dok bijaše s njima za stolom, uze kruh, izreče blagoslov, razlomi te im davaše.

I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.

Uto im se otvore oči te ga prepoznaše, a on im iščeznu s očiju.

I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.

Tada rekoše jedan drugome: "Nije li gorjelo srce u nama dok nam je putem govorio, dok nam je otkrivao Pisma?"

I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?

U isti se čas digoše i vratiše u Jeruzalem. Nađoše okupljenu jedanaestoricu i one koji bijahu s njima.

A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,

Oni im rekoše: "Doista uskrsnu Gospodin i ukaza se Šimunu!"

Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.

Nato oni pripovjede ono s puta i kako ga prepoznaše u lomljenju kruha.

I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.

Dok su oni o tom razgovarali, stane Isus posred njih i reče im: "Mir vama!"

A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.

Oni, zbunjeni i prestrašeni, pomisliše da vide duha.

Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.

Reče im Isus: "Zašto se prepadoste? Zašto vam sumnje obuzimaju srce?

I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?

Pogledajte ruke moje i noge! Ta ja sam! Opipajte me i vidite jer duh tijela ni kostiju nema kao što vidite da ja imam."

Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.

Rekavši to, pokaza im ruke i noge.

A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.

I dok oni od radosti još nisu vjerovali, nego se čudom čudili, on im reče: "Imate li ovdje što za jelo?"

Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?

Oni mu pruže komad pečene ribe.

A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.

On uzme i pred njima pojede.

A vzav to, pojedl před nimi,

Nato im reče: "To je ono što sam vam govorio dok sam još bio s vama: treba da se ispuni sve što je u Mojsijevu Zakonu, u Prorocima i Psalmima o meni napisano."

A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.

Tada im otvori pamet da razumiju Pisma

Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.

te im reče: "Ovako je pisano: 'Krist će trpjeti i treći dan ustati od mrtvih,

A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,

i u njegovo će se ime propovijedati obraćenje i otpuštenje grijeha po svim narodima počevši od Jeruzalema.'

A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.

Vi ste tomu svjedoci.

Vy jste pak svědkové toho.

I evo, ja šaljem na vas Obećanje Oca svojega. Ostanite zato u gradu dok se ne obučete u Silu odozgor."

A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.

Zatim ih izvede do Betanije, podiže ruke pa ih blagoslovi.

I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.

I dok ih blagoslivljaše, rasta se od njih i uznesen bi na nebo.

I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.

Oni mu se ničice poklone pa se s velikom radosti vrate u Jeruzalem

A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.

te sve vrijeme u Hramu blagoslivljahu Boga.

A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.