Luke 20

Jednog dana dok je naučavao narod u Hramu i naviještao evanđelje, ispriječe se glavari svećenički i pismoznanci sa starješinama

I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,

pa mu dobace: "Reci nam kojom vlašću to činiš ili tko ti dade tu vlast?"

I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?

On odgovori: "Upitat ću i ja vas. Recite mi:

I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:

krst Ivanov bijaše li od Neba ili od ljudi?"

Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?

A oni smišljahu među sobom: "Reknemo li 'od Neba', odvratit će 'Zašto mu ne povjerovaste?'

Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?

A reknemo li 'od ljudi', sav će nas narod kamenovati. Ta uvjeren je da je Ivan prorok."

Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.

I odgovore da ne znaju odakle.

I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.

I Isus reče njima: "Ni ja vama neću kazati kojom vlašću ovo činim."

I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.

Zatim uze narodu kazivati ovu prispodobu: "Čovjek posadi vinograd, iznajmi ga vinogradarima i otputova na dulje vrijeme."

I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.

"Kada dođe doba, posla slugu vinogradarima da mu dadnu od uroda vinogradskoga. No vinogradari ga istukoše i otposlaše praznih ruku.

A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.

Nato on posla drugoga slugu. Ali oni i toga istukoše, izružiše i otposlaše praznih ruku.

A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.

Posla i trećega. A oni i njega izraniše i izbaciše."

I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.

"Nato reče gospodar vinograda: 'Što da učinim? Poslat ću im sina svoga ljubljenoga. Njega će valjda poštovati.'

Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.

Ali kada ga vinogradari ugledaju, stanu među sobom umovati: 'Ovo je baštinik. Ubijmo ga da baština bude naša.'

Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.

Izbaciše ga iz vinograda i ubiše." "Što će dakle učiniti s njima gospodar vinograda?

A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?

Doći će i pogubiti te vinogradare i dati vinograd drugima." Koji ga slušahu rekoše: "Bože sačuvaj!"

Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.

A on ih ošinu pogledom i reče: "A što ono piše: Kamen što ga odbaciše graditelji postade kamen zaglavni?

A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.

Tko god padne na taj kamen, smrskat će se, a na koga on padne, satrt će ga."

Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.

Pismoznanci i glavari svećenički gledahu da istog časa stave ruke na nj, ali se pobojaše naroda. Dobro razumješe da o njima kaza tu prispodobu.

I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.

Vrebajući na nj, poslaše uhode koji su se pravili pravednicima da ga uhvate u riječi pa da ga predaju oblasti i vlasti upraviteljevoj.

Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.

Upitaše ga dakle: "Učitelju, znamo da pravo zboriš i naučavaš te nisi pristran, nego po istini učiš putu Božjem.

I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.

Je li nam dopušteno dati porez caru ili nije?"

Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?

Proničući njihovu lukavost, reče im:

Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?

"Pokažite mi denar." "Čiju ima sliku i natpis?"

Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.

A oni će: "Carevu." On im reče: "Stoga dajte caru carevo, a Bogu Božje."

On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.

I ne mogoše ga uhvatiti u riječi pred narodom, nego umuknuše zadivljeni njegovim odgovorom.

I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.

Pristupe mu neki od saduceja, koji niječu uskrsnuće. Upitaše ga:

Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,

"Učitelju! Mojsije nam napisa: Umre li bez djece čiji brat koji imaše ženu, neka njegov brat uzme tu ženu te podigne porod bratu svomu.

Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.

Bijaše tako sedmero braće. Prvi se oženi i umrije bez djece.

I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.

Drugi uze njegovu ženu,

I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.

onda treći; i tako redom sva sedmorica pomriješe ne ostavivši djece.

A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.

Naposljetku umrije i žena.

Nejposléze po všech umřela i žena.

Kojemu će dakle od njih ta žena pripasti o uskrsnuću? Jer sedmorica su je imala za ženu."

Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?

Reče im Isus: "Djeca se ovog svijeta žene i udaju.

A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají.

No oni koji se nađoše dostojni onog svijeta i uskrsnuća od mrtvih niti se žene niti udaju.

Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati.

Zaista, ni umrijeti više ne mogu: anđelima su jednaki i sinovi su Božji jer su sinovi uskrsnuća."

Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.

"A da mrtvi ustaju, naznači i Mojsije kad u odlomku o grmu Gospodina zove Bogom Abrahamovim, Bogom Izakovim i Bogom Jakovljevim.

A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.

A nije on Bog mrtvih, nego živih. Ta svi njemu žive!"

Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.

Neki pismoznanci primijete: "Učitelju! Dobro si rekao!"

Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.

I nisu se više usuđivali upitati ga bilo što.

I neodvážili se jeho na nic více tázati.

A on im reče: "Kako kažu da je Krist sin Davidov?

On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?

Ta sam David veli u Knjizi psalama: Reče Gospod Gospodinu mojemu: 'Sjedi mi zdesna

A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,

dok ne položim neprijatelje tvoje za podnožje nogama tvojim!'

Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.

David ga dakle naziva Gospodinom. Kako mu je onda sin?"

Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?

I pred svim narodom reče svojim učenicima:

I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:

"Čuvajte se pismoznanaca, koji rado hodaju u dugim haljinama, vole pozdrave na trgovima, prva sjedala u sinagogama i pročelja na gozbama,

Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,

proždiru kuće udovičke, još pod izlikom dugih molitava. Stići će ih to oštrija osuda."

Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.