Luke 18

Kaza im i prispodobu kako valja svagda moliti i nikada ne sustati:

Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,

"U nekom gradu bio sudac. Boga se nije bojao, za ljude nije mario.

Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.

U tom gradu bijaše i neka udovica. Dolazila k njemu i molila: 'Obrani me od mog tužitelja!'

Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.

No on ne htjede zadugo. Napokon reče u sebi: 'Iako se Boga ne bojim nit za ljude marim, ipak,

A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,

jer mi udovica ova dodijava, obranit ću je da vječno ne dolazi mučiti me.'"

Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.

Nato reče Gospodin: "Čujte što govori nepravedni sudac!

I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.

Neće li onda Bog obraniti svoje izabrane koji dan i noć vape k njemu sve ako i odgađa stvar njihovu?

A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?

Kažem vam, ustat će žurno na njihovu obranu. Ali kad Sin Čovječji dođe, hoće li naći vjere na zemlji?"

Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?

Nekima pak koji se pouzdavahu u sebe da su pravednici, a druge potcjenjivahu, reče zatim ovu prispodobu:

I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:

"Dva čovjeka uziđoše u Hram pomoliti se: jedan farizej, drugi carinik.

Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.

Farizej se uspravan ovako u sebi molio: 'Bože, hvala ti što nisam kao ostali ljudi: grabežljivci, nepravednici, preljubnici ili - kao ovaj carinik.'

Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.

Postim dvaput u tjednu, dajem desetinu od svega što steknem.'

Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.

A carinik, stojeći izdaleka, ne usudi se ni očiju podignuti k nebu, nego se udaraše u prsa govoreći: 'Bože milostiv budi meni grešniku!'

Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.

Kažem vam: ovaj siđe opravdan kući svojoj, a ne onaj! Svaki koji se uzvisuje, bit će ponižen; a koji se ponizuje, bit će uzvišen."

Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.

A donosili mu i dojenčad da ih se dotakne. Vidjevši to, učenici im branili.

Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.

A Isus ih dozva i reče: "Pustite dječicu neka dolaze k meni i ne priječite im jer takvih je kraljevstvo Božje."

Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.

"Zaista, kažem vam, tko ne primi kraljevstva Božjega kao dijete, ne, u nj neće ući."

Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.

I upita ga neki uglednik: "Učitelju dobri, što mi je činiti da baštinim život vječni?"

I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?

Reče mu Isus: "Što me zoveš dobrim? Nitko nije dobar, doli Bog jedini.

I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.

Zapovijedi znaš: Ne čini preljuba! Ne ubij! Ne ukradi! Ne svjedoči lažno! Poštuj oca svoga i majku!"

Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.

A onaj će: "Sve sam to čuvao od mladosti."

On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.

Čuvši to, Isus mu reče: "Još ti jedno preostaje: sve što imaš prodaj i razdaj siromasima pa ćeš imati blago na nebu. A onda dođi i idi za mnom."

Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.

Kad je on to čuo, ražalosti se jer bijaše silno bogat.

On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.

Vidjevši ga, reče Isus: "Kako li je teško imućnicima u kraljevstvo Božje!

A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!

Lakše je devi kroz uši iglene nego bogatašu u kraljevstvo Božje."

Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

Koji su to čuli, rekoše: "Pa tko se onda može spasiti?"

Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?

A on će: "Što je nemoguće ljudima, moguće je Bogu."

A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.

Nato reče Petar: "Evo, mi ostavismo svoje i pođosmo za tobom."

I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.

Isus će im: "Zaista, kažem vam, nema ga tko bi ostavio kuću, ili ženu, ili braću, ili roditelje, ili djecu poradi kraljevstva Božjega,

On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,

a da ne bi primio mnogostruko već u ovom vremenu, i u budućem vijeku život vječni."

Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.

I uzevši sa sobom dvanaestoricu, reče im: "Evo uzlazimo u Jeruzalem i na Sinu Čovječjem ispunit će se sve što su napisali proroci:

Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.

doista, bit će predan poganima, izrugan, zlostavljan i popljuvan;

Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.

i pošto ga izbičuju, ubit će ga, ali on će treći dan ustati."

A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.

No oni ništa od toga ne razumješe. Te im riječi bijahu skrivene i ne shvaćahu što bijaše rečeno.

Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.

A kad se približavao Jerihonu, neki slijepac sjedio kraj puta i prosio.

I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.

Čuvši gdje mnoštvo prolazi, raspitivao se što je to.

A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?

Rekoše mu: "Isus Nazarećanin prolazi."

I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.

Tada povika: "Isuse, Sine Davidov, smiluj mi se!"

I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!

Oni ga sprijeda ušutkivali, ali on je još jače vikao: "Sine Davidov, smiluj mi se!"

A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!

Isus se zaustavi i zapovjedi da ga dovedu k njemu. Kad se on približi, upita ga:

Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,

"Što hoćeš da ti učinim?" A on će: "Gospodine, da progledam."

Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.

Isus će mu: "Progledaj! Vjera te tvoja spasila."

A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.

I umah progleda i uputi se za njim slaveći Boga. I sav narod koji to vidje dade hvalu Bogu.

A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.