Lamentations 3

Ja sam čovjek što upozna bijedu pod šibom gnjeva njegova.

Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

Mene je odveo i natjerao da hodam u tmini i bez svjetlosti.

Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

I upravo mene bije i udara bez prestanka njegova ruka.

Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

Iscijedio je moje meso, kožu moju, polomio kosti moje.

Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

Načinio mi jaram, glavu obrubio tegobama.

Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

Pustio me da živim u tminama kao mrtvaci vječiti.

Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

Zazidao me, i ja ne mogu izaći, otežao je moje okove.

Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

Kada sam vikao i zapomagao, molitvu je moju odbijao.

A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

Zazidao mi ceste tesanim kamenom, zakrčio je putove moje.

Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

Meni on bijaše medvjed koji vreba, lav u zasjedi.

Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

U bespuća me vodio, razdirao, ostavljao me da umirem.

Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

Napinjao je luk svoj i gađao me kao metu za svoje strelice.

Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

U slabine mi sasuo strelice, sinove svoga tobolca.

Postřelil ledví má střelami toulu svého.

Postao sam smiješan svome narodu, rugalica svakidašnja.

Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

Gorčinom me hranio, pelinom me napajao.

Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

Puštao me da zube kršim kamen grizući, zakapao me u pepeo.

Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

Duši je mojoj oduzet mir i više ne znam što je sreća!

Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

Rekoh: Dotrajao je život moj i nada koja mi od Jahve dolazi.

A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

Spomeni se bijede moje i stradanja, pelina i otrova!

A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

Bez prestanka na to misli i sahne duša u meni.

Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

To nosim u srcu i gojim nadu u sebi.

A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

Dobrota Jahvina nije nestala, milosrđe njegovo nije presušilo.

Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

Oni se obnavljaju svako jutro: tvoja je vjernost velika!

Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

"Jahve je dio moj", veli mi duša, "i zato se u nj pouzdajem."

Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

Dobar je Jahve onom koji se u nj pouzdaje, duši koja ga traži.

Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

Dobro je u miru čekati spasenje Jahvino!

Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

Dobro je čovjeku da nosi jaram za svoje mladosti.

Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

Neka sjedi u samoći i šuti, jer mu On to nametnu;

Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

neka usne priljubi uz prašinu, možda još ima nade!

Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

Neka pruži obraz onome koji ga bije, neka se zasiti porugom.

Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

Jer Gospod ne odbacuje nikoga zauvijek:

Neboť nezamítá Pán na věčnost;

jer ako i rastuži, on se smiluje po svojoj velikoj ljubavi.

Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

Jer samo nerado on ponižava i rascvili sinove čovjeka.

Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.

Kad se gaze nogama svi zemaljski sužnjevi,

Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

kad se izvrće pravica čovjeku pred licem Svevišnjeg,

Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

kad se krivica nanosi čovjeku u parnici, zar Gospod ne vidi?

Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

Tko je rekao nešto i zbilo se? Nije li Gospod to zapovjedio?

Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

Ne dolazi li iz usta Svevišnjega i dobro i zlo?

Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

Na što se tuže živi ljudi? Svatko na svoj grijeh.

Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

Ispitajmo, pretražimo pute svoje i vratimo se Jahvi.

Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

Dignimo svoje srce i ruke svoje k Bogu koji je na nebesima.

Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

Da, mi smo se odmetali, bili nepokorni, a ti, ti nisi praštao!

Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

Obastrt gnjevom svojim, gonio si nas, ubijao i nisi štedio.

Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

Oblakom si se obastro da molitva ne prodre do tebe.

Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

Načinio si od nas smeće i odmet među narodima.

Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

Razjapili usta na nas svi neprijatelji naši.

Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

Užas i jama bila nam sudbina, propast i zator!

Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

Potoci suza teku iz očiju mojih zbog propasti Kćeri naroda mojega.

Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

Moje oči liju suze bez prestanka, jer prestanka nema

Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

dok ne pogleda i ne vidi Jahve s nebesa.

Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

Moje mi oko bol zadaje zbog kćeri svih mojega grada.

Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

Uporno me k'o pticu progone svi što me mrze, a bez razloga.

Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

U jamu baciše moj život i zatrpaše je kamenjem.

Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

Voda mi dođe preko glave, rekoh sam sebi: "Pogiboh!"

Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

I tada zazvah ime tvoje, Jahve, iz najdublje jame.

Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

Ti oču moj glas: "Ne začepljuj uši svoje na vapaje moje."

Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

Bliz meni bijaše u dan vapaja mog, govoraše: "Ne boj se!"

V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

Ti si, Gospode, izborio pravdu za dušu moju, ti si život moj izbavio.

Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

Ti, Jahve, vidje kako me tlače, dosudi mi pravdu.

Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

Ti vidje svu osvetu njinu, sve podvale protiv mene.

Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

Čuo si, Jahve, podrugivanje njihovo, sve podvale protiv mene.

Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

Usne protivnika mojih i misli njine protiv mene su cio dan.

Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

Kad sjede, kad ustaju, pogledaj samo: ja sam im pjesma-rugalica.

Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

Vrati im, Jahve, milo za drago, po djelu ruku njihovih.

Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

Učini da srca im otvrdnu, udari ih prokletstvom svojim.

Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

Goni ih gnjevno i sve ih istrijebi pod nebesima svojim, Jahve!

Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.