John 6

Nakon toga ode Isus na drugu stranu Galilejskog, Tiberijadskog mora.

Potom odšel Ježíš za moře Galilejské, jenž jest Tiberiadské.

Slijedilo ga silno mnoštvo jer su gledali znamenja što ih je činio na bolesnicima.

A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými.

A Isus uziđe na goru i ondje sjeđaše sa svojim učenicima.

I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými.

Bijaše blizu Pasha, židovski blagdan.

Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský.

Isus podigne oči i ugleda kako silan svijet dolazi k njemu pa upita Filipa: "Gdje da kupimo kruha da ovi blaguju?"

Tedy pozdvih očí Ježíš a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí k Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito?

To reče kušajući ga; jer znao je što će učiniti.

(Ale to řekl pokoušeje ho; nebo on sám věděl, co by měl učiniti.)

Odgovori mu Filip: "Za dvjesta denara kruha ne bi bilo dosta da svaki nešto malo dobije."

Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal.

Kaže mu jedan od njegovih učenika, Andrija, brat Šimuna Petra:

Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra:

"Ovdje je dječak koji ima pet ječmenih kruhova i dvije ribice! Ali što je to za tolike?"

Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé?

Reče Isus: "Neka ljudi posjedaju!" A bilo je mnogo trave na tome mjestu. Posjedaše dakle muškarci, njih oko pet tisuća.

I řekl Ježíš: Rozkažtež lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců.

Isus uze kruhove, izreče zahvalnicu pa razdijeli onima koji su posjedali. A tako i od ribica - koliko su god htjeli.

Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž jsou mnoho chtěli.

A kad se nasitiše, reče svojim učenicima: "Skupite preostale ulomke da ništa ne propadne!"

A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Sbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou.

Skupili su dakle i napunili dvanaest košara ulomaka što od pet ječmenih kruhova pretekoše onima koji su blagovali.

I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, jenž jedli.

Kad su ljudi vidjeli znamenje što ga Isus učini, rekoše: "Ovo je uistinu Prorok koji ima doći na svijet!"

Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět.

Kad Isus spozna da kane doći, pograbiti ga i zakraljiti, povuče se ponovno u goru, posve sam.

Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný.

Kad nasta večer, siđoše njegovi učenici k moru,

Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři.

uđoše u lađicu i krenuše na onu stranu mora, u Kafarnaum. Već se i smrklo, a Isusa još nikako k njima.

A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim.

More se uzburkalo od silnog vjetra što je zapuhao.

Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se.

Pošto su dakle isplovili oko dvadeset i pet do trideset stadija, ugledaju Isusa gdje ide po moru i približava se lađici. Prestraše se,

A odplavivše se honů jako pětmecítma nebo třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři a přibližuje se k lodí. I báli se.

a on će njima: "Ja sam! Ne bojte se!"

On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se.

Htjedoše ga uzeti u lađicu, kadli se lađica odmah nađe na obali kamo su se zaputili.

I vzali ho na lodí ochotně, a hned přiběhla k zemi, do kteréž se plavili.

Sutradan mnoštvo, koje osta s onu stranu mora, zapazi da ondje bijaše samo jedna lađica i da Isus nije bio ušao zajedno sa svojim učenicima u lađicu, nego da oni odoše sami.

Nazejtří pak zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili,

Iz Tiberijade pak stigoše druge lađice blizu onog mjesta gdje jedoše kruh pošto je Gospodin izrekao zahvalnicu.

(Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdežto byli jedli chléb, když díky učinil Pán,)

Kada dakle mnoštvo vidje da ondje nema Isusa ni njegovih učenika, uđu u lađice i odu u Kafarnaum tražeći Isusa.

Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.

Kad ga nađoše s onu stranu mora, rekoše mu: "Učitelju, kad si ovamo došao?"

A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel?

Isus im odgovori: "Zaista, zaista, kažem vam: tražite me, ali ne stoga što vidjeste znamenja, nego stoga što ste jeli od onih kruhova i nasitili se.

Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne protože jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste.

Radite, ali ne za hranu propadljivu, nego za hranu koja ostaje za život vječni: nju će vam dati Sin Čovječji jer njega Otac - Bog - opečati."

Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť jest potvrdil Bůh Otec.

Rekoše mu dakle: "Što nam je činiti da bismo radili djela Božja?"

Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží?

Odgovori im Isus: "Djelo je Božje da vjerujete u onoga kojega je on poslao."

Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal.

Rekoše mu onda: "Kakvo ti znamenje činiš da vidimo pa da ti vjerujemo? Koje je tvoje djelo?

I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš?

Očevi naši blagovaše manu u pustinji, kao što je pisano: Nahrani ih kruhom nebeskim."

Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.

Reče im Isus: "Zaista, zaista, kažem vam: nije vam Mojsije dao kruh s neba, nego Otac moj daje vam kruh s neba, kruh istinski;

Tedy řekl Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý.

jer kruh je Božji Onaj koji silazi s neba i daje život svijetu."

Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe a dává život světu.

Rekoše mu nato: "Gospodine, daj nam uvijek toga kruha."

A oni řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky.

Reče im Isus: "Ja sam kruh života. Tko dolazi k meni, neće ogladnjeti; tko vjeruje u mene, neće ožednjeti nikada.

I řekl jim Ježíš: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.

No rekoh vam: vidjeli ste me, a opet ne vjerujete.

Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte.

Svi koje mi daje Otac doći će k meni, i onoga tko dođe k meni neću izbaciti;

Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.

jer siđoh s neba ne da vršim svoju volju, nego volju onoga koji me posla.

Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, jenž mne poslal.

A ovo je volja onoga koji me posla: da nikoga od onih koje mi je dao ne izgubim, nego da ih uskrisim u posljednji dan.

Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych všecko, což mi dal, neztratil toho, ale vzkřísil to v nejposlednější den.

Da, to je volja Oca mojega da tko god vidi Sina i vjeruje u njega, ima život vječni i ja da ga uskrisim u posljednji dan."

A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.

Židovi nato mrmljahu protiv njega što je rekao: "Ja sam kruh koji je sišao s neba."

I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb, kterýž jsem s nebe sstoupil.

Govorahu: "Nije li to Isus, sin Josipov? Ne poznajemo li mu oca i majku? Kako sada govori: 'Sišao sam s neba?'"

A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil?

Isus im odvrati: "Ne mrmljajte među sobom!

Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek.

Nitko ne može doći k meni ako ga ne povuče Otac koji me posla; i ja ću ga uskrisiti u posljednji dan.

Však žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.

Pisano je u Prorocima: Svi će biti učenici Božji. Tko god čuje od Oca i pouči se, dolazi k meni.

Psáno jest v Prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně.

Ne da bi tko vidio Oca, doli onaj koji je kod Boga; on je vidio Oca.

Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť jest viděl Otce.

Zaista, zaista, kažem vam: tko vjeruje, ima život vječni.

Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný.

Ja sam kruh života.

Jáť jsem ten chléb života.

Očevi vaši jedoše u pustinji manu i pomriješe.

Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli.

Ovo je kruh koji silazi s neba: da tko od njega jede, ne umre.

Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdožť by koli jej jedl, neumřeť.

Ja sam kruh živi koji je s neba sišao. Tko bude jeo od ovoga kruha, živjet će uvijeke. Kruh koji ću ja dati tijelo je moje - za život svijeta."

Jáť jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa.

Židovi se nato među sobom prepirahu: "Kako nam ovaj može dati tijelo svoje za jelo?"

Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může dáti nám tělo své jísti?

Reče im stoga Isus: "Zaista, zaista, kažem vam: ako ne jedete tijela Sina Čovječjega i ne pijete krvi njegove, nemate života u sebi!

I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě.

Tko blaguje tijelo moje i pije krv moju, ima život vječni; i ja ću ga uskrisiti u posljednji dan.

Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den.

Tijelo je moje jelo istinsko, krv je moja piće istinsko.

Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj.

Tko jede moje tijelo i pije moju krv, u meni ostaje i ja u njemu.

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm.

Kao što je mene poslao živi Otac i ja živim po Ocu, tako i onaj koji mene blaguje živjet će po meni.

Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne.

Ovo je kruh koji je s neba sišao, ne kao onaj koji jedoše očevi i pomriješe. Tko jede ovaj kruh, živjet će uvijeke."

Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky.

To reče Isus naučavajući u sinagogi u Kafarnaumu.

Toto mluvil Ježíš v škole, uče v Kafarnaum.

Mnogi od njegovih učenika čuvši to rekoše: "Tvrda je to besjeda! Tko je može slušati?"

Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest toto řeč. Kdo ji může slyšeti?

A Isus znajući sam od sebe da njegovi učenici zbog toga mrmljaju, reče im: "Zar vas to sablažnjava?

Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží?

A što ako vidite Sina Čovječjega kako uzlazi onamo gdje je prije bio?"

Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prve byl?

"Duh je onaj koji oživljuje, tijelo ne koristi ništa. Riječi koje sam vam govorio duh su i život su."

Duch jest, jenž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch a život jsou.

"A ipak, ima ih među vama koji ne vjeruju." Jer znao je Isus od početka koji su oni što ne vjeruju i tko je onaj koji će ga izdati.

Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi.

I doda: "Zato sam vam i rekao da nitko ne može doći k meni ako mu nije dano od Oca."

I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by dáno bylo od Otce mého.

Otada mnogi učenici odstupiše, više nisu išli s njime.

A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více.

Reče stoga Isus dvanaestorici: "Da možda i vi ne kanite otići?"

Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdali i vy chcete odjíti?

Odgovori mu Šimun Petar: "Gospodine, kome da idemo? Ti imaš riječi života vječnoga!

I odpověděl jemu Šimon Petr: Pane, k komu půjdeme? A ty slova věčného života máš.

I mi vjerujemo i znamo: ti si Svetac Božji."

A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.

Odgovori im Isus: "Nisam li ja vas dvanaestoricu izabrao? A ipak, jedan je od vas đavao."

Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest.

Govoraše to o Judi, sinu Šimuna Iškariotskoga, jednom od dvanaestorice, jer on ga je imao izdati.

A to řekl o Jidášovi synu Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti.