John 11

Bijaše neki bolesnik, Lazar iz Betanije, iz sela Marije i sestre joj Marte.

Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.

Marija bijaše ono pomazala Gospodina pomašću i otrla mu noge svojom kosom. Njezin dakle brat Lazar bijaše bolestan.

(A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)

Sestre stoga poručiše Isusu: "Gospodine, evo onaj koga ljubiš, bolestan je."

Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.

Čuvši to, Isus reče: "Ta bolest nije na smrt, nego na slavu Božju, da se po njoj proslavi Sin Božji."

A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.

A Isus ljubljaše Martu i njezinu sestru i Lazara.

Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.

Ipak, kad je čuo za njegovu bolest, ostade još dva dana u onome mjestu gdje se nalazio.

A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.

Istom nakon toga reče učenicima: "Pođimo opet u Judeju!"

Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.

Kažu mu učenici: "Učitelju, Židovi su sad tražili da te kamenuju, pa da opet ideš onamo?"

Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?

Odgovori Isus: "Nema li dan dvanaest sati? Hodi li tko danju, ne spotiče se jer vidi svjetlost ovoga svijeta.

Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.

Hodi li tko noću, spotiče se jer nema svjetlosti u njemu."

Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.

To reče, a onda im dometnu: "Lazar, prijatelj naš, spava, no idem probuditi ga."

To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.

Rekoše mu nato učenici: "Gospodine, ako spava, ozdravit će."

I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.

No Isus to reče o njegovoj smrti, a oni pomisliše da govori o spavanju, o snu.

Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.

Tada im Isus reče posve otvoreno: "Lazar je umro.

Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.

Ja se radujem što ne bijah ondje, i to poradi vas - da uzvjerujete. Nego pođimo k njemu!"

A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.

Nato Toma zvani Blizanac reče suučenicima: "Hajdemo i mi da umremo s njime!"

I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.

Kad je dakle Isus stigao, nađe da je onaj već četiri dana u grobu.

Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.

Betanija bijaše blizu Jeruzalema otprilike petnaest stadija.

Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.

A mnogo Židova bijaše došlo tješiti Martu i Mariju zbog brata njihova.

Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.

Kad Marta doču da Isus dolazi, pođe mu u susret dok je Marija ostala u kući.

Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.

Marta reče Isusu: "Gospodine, da si bio ovdje, brat moj ne bi umro.

I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.

Ali i sada znam: što god zaišteš od Boga, dat će ti."

Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.

Kaza joj Isus: "Uskrsnut će brat tvoj!"

Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.

A Marta mu odgovori: "Znam da će uskrsnuti o uskrsnuću, u posljednji dan."

Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.

Reče joj Isus: "Ja sam uskrsnuće i život: tko u mene vjeruje, ako i umre, živjet će.

Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.

I tko god živi i vjeruje u mene, neće umrijeti nikada. Vjeruješ li ovo?"

A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?

Odgovori mu: "Da, Gospodine! Ja vjerujem da si ti Krist, Sin Božji, Onaj koji dolazi na svijet!"

Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.

Rekavši to ode, zovnu svoju sestru Mariju i reče joj krišom: "Učitelj je ovdje i zove te."

A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.

A ona, čim doču, brzo ustane i pođe k njemu.

Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.

Isus još ne bijaše ušao u selo, nego je dotada bio na mjestu gdje ga je Marta susrela.

(Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)

Kad Židovi, koji su s Marijom bili u kući i tješili je, vidješe kako je brzo ustala i izišla, pođoše za njom; mišljahu da ide na grob plakati.

Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.

A kad Marija dođe onamo gdje bijaše Isus i kad ga ugleda, baci mu se k nogama govoreći: "Gospodine, da si bio ovjde, brat moj ne bi umro."

Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.

Kad Isus vidje kako plače ona i Židovi koji je dopratiše, potresen u duhu i uzbuđen

Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.

upita: "Kamo ste ga položili?" Odgovoriše mu: "Gospodine, dođi i pogledaj!"

A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.

I zaplaka Isus.

I zaplakal Ježíš.

Nato su Židovi govorili: "Gle, kako ga je ljubio!"

Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!

A neki između njih rekoše: "Zar on, koji je slijepcu otvorio oči, nije mogao učiniti da ovaj ne umre?"

Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?

Isus onda, ponovno potresen, pođe grobu. Bila je to pećina, a na nju navaljen kamen.

Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.

Isus zapovjedi: "Odvalite kamen!" Kaže mu pokojnikova sestra Marta: "Gospodine, već zaudara. Ta četvrti je dan."

I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.

Kaže joj Isus: "Nisam li ti rekao: budeš li vjerovala, vidjet ćeš slavu Božju?"

Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.

Odvališe dakle kamen. A Isus podiže oči i reče: "Oče, hvala ti što si me uslišao.

Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.

Ja sam znao da me svagda uslišavaš; no rekoh to zbog nazočnog mnoštva: da vjeruju da si me ti poslao."

Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.

Rekavši to povika iza glasa: "Lazare, izlazi!"

A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!

I mrtvac iziđe, noge mu i ruke bile povezane povojima, a lice omotano ručnikom. Nato Isus reče: "Odriješite ga i pustite neka ide!"

I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.

Tada mnogi Židovi koji bijahu došli k Mariji, kad vidješe što Isus učini, povjerovaše u nj.

Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.

A neki od njih odu farizejima i pripovjede im što Isus učini.

Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.

Stoga glavari svećenički i farizeji sazvaše Vijeće. Govorili su: "Što da radimo? Ovaj čovjek čini mnoga znamenja.

I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.

Ako ga pustimo tako, svi će povjerovati u nj pa će doći Rimljani i oduzeti nam ovo mjesto i narod!"

Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.

A jedan od njih - Kajfa, veliki svećenik one godine - reče im: "Vi ništa ne znate.

Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,

I ne mislite kako je za vas bolje da jedan čovjek umre za narod, nego da sav narod propadne!"

Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.

To ne reče sam od sebe, nego kao veliki svećenik one godine prorokova da Isus ima umrijeti za narod;

Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,

ali ne samo za narod nego i zato da raspršene sinove Božje skupi u jedno.

A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.

Toga dana dakle odluče da ga ubiju.

Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.

Zbog toga se Isus više nije javno kretao među Židovima, nego je odatle otišao u kraj blizu pustinje, u grad koji se zove Efrajim. Tu se zadržavao s učenicima.

Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.

Bijaše blizu židovska Pasha i mnogi iz toga kraja uziđoše prije Pashe u Jeruzalem da se očiste.

Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.

Iskahu dakle Isusa te se stojeći u Hramu zapitkivahu: "Što vam se čini? Zar on ne kani doći na Blagdan?"

I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?

A glavari svećenički i farizeji izdadoše naredbu: ako tko sazna gdje je, neka dojavi da ga uhvate.

Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.