Job 5

Ded zazivlji! Zar će ti se tko odazvat'? Kojem li se svecu misliš sad obratit'?

Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?

Doista, budalu njegov bijes ubija, luđaka će sasvim skončat ljubomora.

Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.

Bezumnika vidjeh kako korijen pušta, al' prokletstvo skoro na kuću mu pade.

Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:

Njegovi su sinci daleko od spasa, njih nezaštićene na Vratima tlače.

Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.

Ljetinu njihovu pojedoše gladni, sam Bog ju je njima oteo iz usta, a žedni hlepe za njihovim dobrima.

Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.

Ne, opačina ne izbija iz zemlje, nit' nevolja iz tla može nići sama,

Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.

nego čovjek rađa muku i nevolju kao što let orlov teži u visinu.

Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.

Al' ja bih se ipak Bogu utekao i pred njime stvar bih svoju razložio.

Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,

Nedokučiva on djela silna stvori, čudesa koja se izbrojit' ne mogu.

Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,

On kišom rosi po svem licu zemljinu i vodu šalje da nam polja natapa.

Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,

Da bi ponižene visoko digao, da bi ojađene srećom obdario,

Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,

redom ruši ono što lukavci smisle, što god započeli, on im izjalovi.

Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,

On hvata mudre u njihovu lukavstvu, naume spletkara obraća u ništa.

Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.

Posred bijela dana zapadnu u tamu, pipaju u podne kao usred noći.

Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.

On iz njinih ralja izbavlja jadnika, iz silničkih ruku diže siromaha.

Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.

Tako se pokaže nada nevoljniku, i nepravda mora zatvoriti usta.

Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.

Da, blago čovjeku koga Bog odbaci! Stoga ti ne prezri karanje Svesilnog!

Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.

On ranjava, ali i ranu povija, udara i svojom zacjeljuje rukom.

Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.

Iz šest će nevolja tebe izbaviti, ni u sedmoj zlo te dotaknuti neće.

Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.

U gladi, od smrti on će te spasiti, a u ratu, oštru će te otet maču.

V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.

Biču zla jezika uklonit će tebe, ispred otimača bez straha ćeš biti.

Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.

Suši i studeni ti ćeš se smijati i od divljih zvijeri strahovati nećeš.

Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.

Sklopit' ti ćeš savez s kamenjem na njivi, zvjerad divlja s tobom u miru će biti.

Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.

U šatoru svome mir ćeš uživati, dom svoj kad pohodiš netaknut će stajat.

A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.

Koljeno ćeš svoje gledat' gdje se množi i potomstvo gdje ti kao trava raste.

Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.

U grob ti ćeš leći kada budeš zreo, kao što se žito snosi kad dozori.

Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.

Sve motrismo ovo: istina je živa! zato sve za dobro svoje ti poslušaj."

Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.