Job 23

Job progovori i reče:
Tedy odpověděl Job a řekl:
"Zar mi je i danas tužaljka buntovna? Teška mu ruka iz mene vapaj budi:
Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
o, kada bih znao kako ću ga naći, do njegova kako doprijeti prijestolja,
Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
pred njim parnicu bih svoju razložio, iz mojih bi usta navrli dokazi.
Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
Rad bih znati što bi meni odvratio i razumjeti riječ što bi je rekao!
Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
Zar mu treba snage velike za raspru? Ne, dosta bi bilo da me on sasluša.
Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
U protivniku bi vidio pravedna, i parnica moja tad bi pobijedila.
Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
Na istok krenem li, naći ga ne mogu; pođem li na zapad, ne razabirem ga.
Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
Ištem na sjeveru, al' ga ne opažam; nevidljiv je ako se k jugu okrenem.
By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
Pa ipak, on dobro zna put kojim kročim! Neka me kuša: čist k'o zlato ću izići!
Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
Noga mi se stopa njegovih držala, putem sam njegovim išao ne skrećuć';
Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
slušao sam nalog njegovih usana, pohranih mu riječi u grudima svojim.
Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
Al' htjedne li štogod, tko će ga odvratit'? Što zaželi dušom, to će ispuniti.
On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
Izvršit će što je dosudio meni, kao i sve drugo što je odlučio!
A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
Zbog toga pred njime sav ustravljen ja sam, i što više mislim, jače strah me hvata.
Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
U komade Bog mi je srce smrvio, užasom me svega prožeo Svesilni,
Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
premda nisam ni u tminama propao, ni u mraku što je lice moje zastro.
Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.