Job 18

Bildad iz Šuaha progovori tad i reče:

Odpovídaje pak Bildad Suchský, řekl:

"Kada kaniš obuzdat' svoje besjede? Opameti se sad da razgovaramo!

Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme.

Zašto nas držiš za stoku nerazumnu, zar smo životinje u tvojim očima?

Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte.

O ti, koji se od jarosti razdireš, hoćeš li da zemlja zbog tebe opusti da iz svoga mjesta iskoče pećine?

Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého?

Al' ugasit će se svjetlost opakoga, i neće mu sjati plamen na ognjištu.

Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich.

Potamnjet će svjetlo u njegovu šatoru i nad njime će se utrnut' svjetiljka.

Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne.

Krepki mu koraci postaju sputani, o vlastite on se spotiče namjere.

Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho.

Jer njegove noge vode ga u zamku, i evo ga gdje već korača po mreži.

Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí.

Tanka mu je zamka nogu uhvatila, i evo, užeta čvrsto ga pritežu.

Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník.

Njega vreba omča skrivena na zemlji, njega čeka klopka putem kojim hodi.

Skrytať jest při zemi smečka jeho, a léčka jeho na stezce.

Odasvuda strahovi ga prepadaju, ustopice sveudilj ga proganjaju.

Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho.

Glad je požderala svu snagu njegovu, nesreća je uvijek o njegovu boku.

Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho.

Boleština kobna kožu mu razjeda, prvenac mu smrti nagriza udove.

Zžíře žily kůže jeho, zžíře oudy jeho kníže smrti.

Njega izvlače iz šatora njegova da bi ga odveli vladaru strahota.

Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů.

U njegovu stanu tuđinac stanuje, po njegovu domu prosipaju sumpor.

V stánku jeho hrůza bydleti bude, ač nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou.

Odozdo se suši njegovo korijenje, a odozgo grane sve mu redom sahnu.

Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho.

Spomen će se njegov zatrti na zemlji, njegovo se ime s lica zemlje briše.

Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích.

Iz svjetlosti njega u tminu tjeraju, izagnat' ga hoće iz kruga zemaljskog.

Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej.

U rodu mu nema roda ni poroda, nit' preživjela na njegovu ognjištu.

Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých.

Sudba je njegova Zapad osupnula, i čitav je Istok obuzela strepnja.

Nade dnem jeho zděsí se potomci, a přítomní strachem podjati budou.

Evo, takav usud snalazi zlikovca i dom onog koji ne priznaje Boga."

Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného.