Job 17

Daha mi nestaje, gasnu moji dani i za mene već se skupljaju grobari.
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
Rugači su evo mene dohvatili, od uvreda oka sklopiti ne mogu.
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Stoga me zaštiti i budi mi jamcem kad mi nitko u dlan neće da udari.
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Jer, srca si njina lišio razuma i dopustiti im nećeš da opstanu.
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
K'o taj što imanje dijeli drugovima, a djeci njegovoj dotle oči gasnu,
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
narodima svim sam na ruglo postao, onaj kom u lice svatko pljunut' može.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
Od tuge vid mi se muti u očima, poput sjene moji udovi postaju.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Začudit će se zbog toga pravednici, na bezbožnika će planuti čestiti;
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
neporočni će na svom ustrajat' putu, čovjek čistih ruku ojačat će još više.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
Hajde, svi vi, nećete li opet počet', tÓa među vama ja mudra ne nalazim!
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
Minuli su dani, propale zamisli, želje srca moga izjalovile se.
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
'U noći najcrnjoj, dan se približava; blizu je već svjetlo što tminu izgoni.'
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
A meni je nada otići u Šeol i prostrijeti sebi ležaj u mrklini.
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.
Dovikujem grobu: 'Oče moj rođeni!' a crve pozdravljam: 'Mati moja, sestro!'
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
Ali gdje za mene ima jošte nade? Sreću moju tko će ikada vidjeti?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
Hoće li u Šeol ona sa mnom sići da u prahu zajedno otpočinemo?"
Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.