Ecclesiastes 6

I vidjeh: ima još jedno zlo pod suncem i teško tišti ljude.

Jest bídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, a lidem obyčejná:

Nekomu Bog udijeli bogatstvo i blago i počasti te ima sve što mu duša poželi, ali mu ne udijeli da to i uživa, nego uživa tuđinac. To je ispraznost i grdna nevolja.

Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá nedostatku duše jeho v ničemž, čehokoli žádá, a však nedopouští mu Bůh užívati těch věcí, ale jiný leckdos sžíře to, a toť jest marnost a bídná věc.

I velim: bolje je nedonošče od onoga koji bi rodio stotinu djece i živio mnogo godina, a sam se ne bi naužio dobra niti bi imao pogreba;

Zplodil-li by kdo sto synů, a byl by živ mnoho let, jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými věcmi, a neměl by ani pohřbu, pravím, že šťastnější jest nedochůdče nežli on.

jer je nedonošče uzalud došlo i u tamu otišlo i ime mu je tamom pokriveno;

Nebo ono v zmaření přicházeje, do temností odchází, a jméno jeho temnostmi přikryto bývá.

sunca čak ne vidje niti spozna - a spokojnije je od onoga.

Nýbrž ani slunce nevídá, aniž čeho poznává, a tak odpočinutí má lepší nežli onen.

Pa kad bi takav živio i dvije tisuće godina, a svojeg dobra ne bi uživao, zar ne odlaze obojica jednako na isto mjesto?

A byť pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí?

Čovjek se trudi samo da bi jeo, a želudac njegov nikad da se nasiti.

Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemůže se nasytiti.

Jer po čemu je mudrac bolji od luđaka i što reći o siromahu koji se umije držati pred ljudima?

Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí chovati mezi lidmi?

Bolje je očima vidjeti nego duhom lutati. I to je ispraznost i pusta tlapnja.

Lépe jest viděti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení ducha.

Što je već bilo, ime ima; i zna se što je čovjek; i on se ne može parbiti s jačim od sebe.

Čímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám.

Što više riječi, to veća ispraznost svega, i koja je od toga korist čovjeku?

A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má člověk?

Tko zna što je dobro čovjeku u životu njegovu, za ono malo dana koje tako isprazno živi, koji mu prolaze kao sjena? Tko će kazati čovjeku što će biti poslije njega pod suncem?

Nebo kdo ví, co by bylo dobrého člověku v tomto životě, v počtu dnů marného života jeho, kteříž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí člověku, co se díti bude po něm pod sluncem?