I Corinthians 15

Dozivljem vam, braćo, u pamet evanđelje koje vam navijestih, koje primiste, u kome stojite,
Známoť vám pak činím, bratří, evangelium, kteréž jsem zvěstoval vám, kteréž jste i přijali, v němž i stojíte,
po kojem se spasavate, ako držite što sam vam navijestio; osim ako uzalud povjerovaste.
Skrze kteréž i spasení béřete, kterak kázal jsem vám, pamatujete-li, leč byste nadarmo uvěřili.
Doista, predadoh vam ponajprije što i primih: Krist umrije za grijehe naše po Pismima;
Vydal jsem zajisté vám nejprve to, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podle Písem,
bi pokopan i uskrišen treći dan po Pismima;
A že jest pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne podle Písem.
ukaza se Kefi, zatim dvanaestorici.
A že vidín jest od Petra, potom od dvanácti.
Potom se ukaza braći, kojih bijaše više od pet stotina zajedno; većina ih još i sada živi, a neki usnuše.
Potom vidín více než od pěti set bratří spolu, z nichžto mnozí ještě živi jsou až dosavad, a někteří již zesnuli.
Zatim se ukaza Jakovu, onda svim apostolima.
Potom vidín jest od Jakuba, potom ode všech apoštolů.
Najposlije, kao nedonoščetu, ukaza se i meni.
Nejposléze pak ze všech, jakožto nedochůdčeti, ukázal se i mně.
Da, ja sam najmanji među apostolima i nisam dostojan zvati se apostolom jer sam progonio Crkvu Božju.
Nebo já jsem nejmenší z apoštolů, kterýž nejsem hoden slouti apoštol, protože jsem se protivil církvi Boží.
Ali milošću Božjom jesam što jesam i njegova milost prema meni ne bijaše zaludna; štoviše, trudio sam se više nego svi oni - ali ne ja, nego milost Božja sa mnom.
Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho mně učiněná daremná nebyla, ale hojněji nežli oni všickni pracoval jsem, avšak ne já, ale milost Boží, kteráž se mnou jest.
Ili dakle ja ili oni: tako propovijedamo, tako vjerujete.
Protož i já i oni tak kážeme, a tak jste uvěřili.
No ako se propovijeda da je Krist od mrtvih uskrsnuo, kako neki među vama govore da nema uskrsnuća mrtvih?
Poněvadž se pak káže o Kristu, že jest z mrtvých vstal, kterakž někteří mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání?
Ako nema uskrsnuća mrtvih, ni Krist nije uskrsnuo.
Nebo není-liť z mrtvých vstání, anižť jest Kristus z mrtvých vstal.
Ako pak Krist nije uskrsnuo, uzalud je doista propovijedanje naše, uzalud i vjera vaša.
A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, tedyť jest daremné kázaní naše, a daremnáť jest i víra vaše.
Zatekli bismo se i kao lažni svjedoci Božji što posvjedočismo protiv Boga: da je uskrisio Krista, kojega nije uskrisio, ako doista mrtvi ne uskršavaju.
A byli bychom nalezeni i křiví svědkové Boží; nebo vydali jsme svědectví o Bohu, že vzkřísil z mrtvých Krista. Kteréhož nevzkřísil, (totiž) jestliže mrtví z mrtvých nevstávají.
Jer ako mrtvi ne uskršavaju, ni Krist nije uskrsnuo.
Nebo jestližeť mrtví z mrtvých nevstávají, anižť jest Kristus vstal.
A ako Krist nije uskrsnuo, uzaludna je vjera vaša, još ste u grijesima.
A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještě jste v hříších vašich.
Onda i oni koji usnuše u Kristu, propadoše.
A takť i ti, kteříž zesnuli v Kristu, zahynuli.
Ako se samo u ovom životu u Krista ufamo, najbjedniji smo od svih ljudi.
Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí.
Ali sada: Krist uskrsnu od mrtvih, prvina usnulih!
Ale vstalť jest z mrtvých Kristus, prvotiny těch, jenž zesnuli.
Doista po čovjeku smrt, po Čovjeku i uskrsnuće od mrtvih!
Nebo poněvadž skrze člověka smrt, také i skrze člověka vzkříšení z mrtvých.
Jer kao što u Adamu svi umiru, tako će i u Kristu svi biti oživljeni.
Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.
Ali svatko u svom redu: prvina Krist, a zatim koji su Kristovi, o njegovu Dolasku;
Ale jeden každý v svém pořádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteříž jsou Kristovi, v příští jeho.
potom - svršetak, kad preda kraljevstvo Bogu i Ocu, pošto obeskrijepi svako Vrhovništvo, svaku Vlast i Silu.
Potom bude konec, když vzdá království Bohu a Otci, když vyprázdní všeliké knížatstvo, i všelikou vrchnost i moc.
Doista, on treba da kraljuje dok ne podloži sve neprijatelje pod noge svoje.
Nebo musíť to býti, aby on kraloval, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho.
Kao posljednji neprijatelj bit će obeskrijepljena Smrt
Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt.
jer sve podloži nogama njegovim. A kad veli: Sve je podloženo, jasno - sve osim Onoga koji mu je sve podložio.
Nebo všecky věci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky věci poddány jsou jemu, zjevnéť jest, že kromě toho, kterýž jemu poddal všecko.
I kad mu sve bude podloženo, tada će se i on sam, Sin, podložiti Onomu koji je njemu sve podložio da Bog bude sve u svemu.
A když poddáno jemu bude všecko, tedy i on Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech.
Što onda čine oni koji se krste za mrtve? Ako mrtvi uopće ne uskršavaju, što se krste za njih?
Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Nevstávají-liť mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé?
Što se onda i mi svaki čas izlažemo pogiblima?
Proč i my nebezpečenství trpíme každé hodiny?
Dan za danom umirem, tako mi slave vaše, braćo, koju imam u Kristu Isusu, Gospodinu našem!
Na každý den umírám, skrze slávu naši, kterouž mám v Kristu Ježíši Pánu našem.
Ako sam se po ljudsku borio sa zvijerima u Efezu, kakva mi korist? Ako mrtvi ne uskršavaju, jedimo i pijmo jer sutra nam je umrijeti.
Jestližeť jsem obyčejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co mi to prospěje, nevstanou-liť mrtví? Tedy jezme a pijme, nebo zítra zemřeme.
Ne varajte se: "Zli razgovori kvare dobre običaje."
Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání.
Otrijeznite se kako valja i ne griješite jer neki, na sramotu vam kažem, ne znaju za Boga.
Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří ještě neznají Boha; k zahanbení vašemu toto mluvím.
Ali reći će netko: Kako uskršavaju mrtvi? I s kakvim li će tijelom doći?
Ale řekne někdo: Kterakž pak vstanou mrtví? A v jakém těle přijdou?
Bezumniče! Što siješ, ne oživljuje ako ne umre.
Ó nemoudrý, však to, což rozsíváš, nebývá obživeno, leč umře.
I što siješ, ne siješ tijelo buduće, već golo zrno, pšenice - recimo - ili čega drugoga.
A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice nebo kteréžkoli jiné.
A Bog mu daje tijelo kakvo hoće, i to svakom sjemenu svoje tijelo.
Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo.
Nije svako tijelo isto tijelo; drugo je tijelo čovječje, drugo tijelo stoke, drugo tijelo ptičje, a drugo riblje.
Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí.
Ima tjelesa nebeskih i tjelesa zemaljskih, ali drugi je sjaj nebeskih, a drugi zemaljskih.
A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest sláva nebeských, a jiná zemských,
Drugi je sjaj sunca, drugi sjaj mjeseca i drugi sjaj zvijezda; jer zvijezda se od zvijezde razlikuje u sjaju.
Jiná sláva slunce, a jiná měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě.
Tako i uskrsnuće mrtvih: sije se u raspadljivosti, uskršava u neraspadljivosti;
Tak i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se tělo porušitelné, vstane neporušitelné;
sije se u sramoti, uskršava u slavi; sije se u slabosti, uskršava u snazi;
Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné;
sije se tijelo naravno, uskršava tijelo duhovno. Ako ima tijelo naravno, ima i duhovno.
Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest také i duchovní tělo.
Tako je i pisano: Prvi čovjek, Adam, postade živa duša, posljednji Adam - duh životvorni.
Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale poslední Adam v ducha obživujícího.
Ali ne bi najprije duhovno, nego naravno pa onda duhovno.
Však ne nejprve duchovní, ale tělesné, potom pak duchovní.
Prvi je čovjek od zemlje, zemljan; drugi čovjek - s neba.
První člověk byl z země zemský, druhý člověk jest sám Pán s nebe.
Kakav je zemljani takvi su i zemljani, a kakav je nebeski takvi su i nebeski.
Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou také i nebeští.
I kao što smo nosili sliku zemljanoga, nosit ćemo i sliku nebeskoga.
A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz i nebeského.
A ovo, braćo, tvrdim: tijelo i krv ne mogu baštiniti kraljevstva Božjega i raspadljivost ne baštini neraspadljivosti.
Totoť pak pravím, bratří: Že tělo a krev království Božího dědictví nedosáhnou, aniž porušitelnost neporušitelnosti dědičně obdrží.
Evo otajstvo vam kazujem: svi doduše nećemo usnuti, ali svi ćemo se izmijeniti.
Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu.
Odjednom, u tren oka, na posljednju trublju - jer zatrubit će - i mrtvi će uskrsnuti neraspadljivi i mi ćemo se izmijeniti.
Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme.
Jer ovo raspadljivo treba da se obuče u neraspadljivost i ovo smrtno da se obuče u besmrtnost.
Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost.
A kad se ovo raspadljivo obuče u neraspadljivost i ovo smrtno obuče u besmrtnost, tada će se obistiniti riječ napisana: Pobjeda iskapi smrt.
A když porušitelné toto tělo obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství.
Gdje je, smrti, pobjeda tvoja? Gdje je, smrti, žalac tvoj?
Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé?
Žalac je smrti grijeh, snaga je grijeha Zakon.
Osten pak smrti jestiť hřích, a moc hřícha jest Zákon.
A hvala Bogu koji nam daje pobjedu po Gospodinu našem Isusu Kristu!
Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista.
Tako, braćo moja ljubljena, budite postojani, nepokolebljivi, i obilujte svagda u djelu Gospodnjem znajući da trud vaš nije neplodan u Gospodinu.
Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu.