I Corinthians 13

Kad bih sve jezike ljudske govorio i anđeoske, a ljubavi ne bih imao, bio bih mjed što ječi ili cimbal što zveči.

Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem jako měď zvučící anebo zvonec znějící.

Kad bih imao dar prorokovanja i znao sva otajstva i sve spoznanje; i kad bih imao svu vjeru da bih i gore premještao, a ljubavi ne bih imao - ništa sam!

A bychť měl proroctví, a znal všecka tajemství, i všelikého umění došel, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.

I kad bih razdao sav svoj imutak i kad bih predao tijelo svoje da se sažeže, a ljubavi ne bih imao - ništa mi ne bi koristilo.

A kdybych vynaložil na pokrmy chudých všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych jen neměl, nic mi to neprospívá.

Ljubav je velikodušna, dobrostiva je ljubav, ne zavidi, ljubav se ne hvasta, ne nadima se;

Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.

nije nepristojna, ne traži svoje, nije razdražljiva, ne pamti zlo;

V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.

ne raduje se nepravdi, a raduje se istini;

Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.

sve pokriva, sve vjeruje, svemu se nada, sve podnosi.

Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.

Ljubav nikad ne prestaje. Prorokovanja? Uminut će. Jezici? Umuknut će. Spoznanje? Uminut će.

Láska nikdy nevypadá, ačkoli proroctví přestanou, i jazykové utichnou, i učení v nic přijde.

Jer djelomično je naše spoznanje, i djelomično prorokovanje.

Z částky zajisté poznáváme a z částky prorokujeme.

A kada dođe ono savršeno, uminut će ovo djelomično.

Ale jakžť by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.

Kad bijah nejače, govorah kao nejače, mišljah kao nejače, rasuđivah kao nejače. A kad postadoh zreo čovjek, odbacih ono nejačko.

Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem učiněn muž, opustil jsem dětinské věci.

Doista, sada gledamo kroza zrcalo, u zagonetki, a tada - licem u lice! Sada spoznajem djelomično, a tada ću spoznati savršeno, kao što sam i spoznat!

Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.

A sada: ostaju vjera, ufanje i ljubav - to troje - ali najveća je među njima ljubav.

Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.