Job 17

我的心灵消耗,我的日子灭尽;坟墓为我预备好了。
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
真有戏笑我的在我这里,我眼常见他们惹动我。
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
愿主拿凭据给我,自己为我作保。在你以外谁肯与我击掌呢?
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
因你使他们心不明理,所以你必不高举他们。
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
控告他的朋友、以朋友为可抢夺的,连他儿女的眼睛也要失明。
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
 神使我作了民中的笑谈;他们也吐唾沫在我脸上。
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
我的眼睛因忧愁昏花;我的百体好像影儿。
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
正直人因此必惊奇;无辜的人要兴起攻击不敬虔之辈。
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
然而,义人要持守所行的道;手洁的人要力上加力。
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
至于你们众人,可以再来辩论吧!你们中间,我找不著一个智慧人。
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
我的日子已经过了;我的谋算、我心所想望的已经断绝。
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
他们以黑夜为白昼,说:亮光近乎黑暗。
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
我若盼望阴间为我的房屋,若下榻在黑暗中,
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.
若对朽坏说:你是我的父;对虫说:你是我的母亲姊妹;
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
这样,我的指望在哪里呢?我所指望的谁能看见呢?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
等到安息在尘土中,这指望必下到阴间的门闩那里了。
Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.