Ecclesiastes 3

凡事都有定期，天下万务都有定时。

Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.

生有时，死有时；栽种有时，拔出所栽种的也有时；

Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;

杀戮有时，医治有时；拆毁有时，建造有时；

Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;

哭有时，笑有时；哀恸有时，跳舞有时；

Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;

抛掷石头有时，堆聚石头有时；怀抱有时，不怀抱有时；

Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;

寻找有时，失落有时；保守有时，舍弃有时；

Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;

撕裂有时，缝补有时；静默有时，言语有时；

Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;

喜爱有时，恨恶有时；争战有时，和好有时。

Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.

这样看来，做事的人在他的劳碌上有什么益处呢？

Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?

我见　神叫世人劳苦，使他们在其中受经练。

Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.

　神造万物，各按其时成为美好，又将永生（原文是永远）安置在世人心里。然而　神从始至终的作为，人不能参透。

Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.

我知道世人，莫强如终身喜乐行善；

Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,

并且人人吃喝，在他一切劳碌中享福，这也是　神的恩赐。

Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.

我知道　神一切所做的都必永存；无所增添，无所减少。　神这样行，是要人在他面前存敬畏的心。

Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.

现今的事早先就有了，将来的事早已也有了，并且　神使已过的事重新再来（或译：并且　神再寻回已过的事）。

To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.

我又见日光之下，在审判之处有奸恶，在公义之处也有奸恶。

Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.

我心里说，　神必审判义人和恶人；因为在那里，各样事务，一切工作，都有定时。

I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.

我心里说，这乃为世人的缘故，是　神要试验他们，使他们觉得自己不过像兽一样。

Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.

因为世人遭遇的，兽也遭遇，所遭遇的都是一样：这个怎样死，那个也怎样死，气息都是一样。人不能强于兽，都是虚空。

Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.

都归一处，都是出于尘土，也都归于尘土。

Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.

谁知道人的灵是往上升，兽的魂是下入地呢？

Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?

故此，我见人莫强如在他经营的事上喜乐，因为这是他的分。他身后的事谁能使他回来得见呢？

Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?