II Corinthians 3

我们岂是又举荐自己吗？岂像别人用人的荐信给你们或用你们的荐信给人吗？

Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, nebo od vás k jiným?

你们就是我们的荐信，写在我们的心里，被众人所知道所念诵的。

List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.

你们明显是基督的信，借著我们修成的。不是用墨写的，乃是用永生　神的灵写的；不是写在石版上，乃是写在心版上。

Nebo to zjevné jest, že jste vy list Kristův, zpravený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.

我们因基督，所以在　神面前才有这样的信心。

Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,

并不是我们凭自己能承担什么事；我们所能承担的，乃是出于　神。

Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.

他叫我们能承当这新约的执事，不是凭著字句，乃是凭著精意；因为那字句是叫人死，精意（或作：圣灵）是叫人活。

Kterýžto i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabíjí, ale duch obživuje.

那用字刻在石头上属死的职事尚且有荣光，甚至以色列人因摩西面上的荣光，不能定睛看他的脸；这荣光原是渐渐退去的，

A poněvadž přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,

何况那属灵的职事岂不更有荣光吗？

I kterakž by tedy ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?

若是定罪的职事有荣光，那称义的职事荣光就越发大了。

Nebo poněvadž přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více rozhojňuje v slávě přisluhování spravedlnosti.

那从前有荣光的，因这极大的荣光就算不得有荣光了；

Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání převýšené slávy nového přisluhování.

若那废掉的有荣光，这长存的就更有荣光了。

Nebo poněvadž to pomíjející slavné bylo, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.

我们既有这样的盼望，就大胆讲说，

Protož majíce takovou naději, mnohé svobody užíváme,

不像摩西将帕子蒙在脸上，叫以色列人不能定睛看到那将废者的结局。

A ne jako Mojžíš, kterýž kladl zástření na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.

但他们的心地刚硬，直到今日诵读旧约的时候，这帕子还没有揭去。这帕子在基督里已经废去了。

Ale ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnešního dne to zastření v čítání Starého Zákona zůstává neodkryté; nebo skrze Krista toliko se odnímá.

然而直到今日，每逢诵读摩西书的时候，帕子还在他们心上。

Protož až do dnešního dne, když se čtou knihy Mojžíšovy, zastření jest položeno na jejich srdci.

但他们的心几时归向主，帕子就几时除去了。

Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňato bude zástření.

主就是那灵；主的灵在那里，那里就得以自由。

Nebo Pán Duch jest, a kdež jest Duch Páně, tuť i svoboda.

我们众人既然敞著脸得以看见主的荣光，好像从镜子里返照，就变成主的形状，荣上加荣，如同从主的灵变成的。

My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jakožto v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.