Psalms 88

(По слав. 87) Песен. Псалм на Кореевите синове. За първия певец. По музиката на Махалат леанот. Маскил на езраеца Еман. ГОСПОДИ, Боже на спасението ми, ден и нощ виках пред Теб.

Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.

Нека дойде молитвата ми пред Теб, приклони ухото Си към вика ми,

Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

защото душата ми се насити на бедствия и животът ми се приближава до Шеол.

Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

Счетох се с онези, които слизат в рова, станах като мъж, който няма сила,

Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.

паднал между мъртвите, като убитите, които лежат в гроба, за които Ти не си спомняш вече, и които са отсечени от ръката Ти.

Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

Положил си ме в най-дълбокия ров, в тъмни места, в бездни.

Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

Яростта ти натегна върху мен и с всичките Си вълни ме притискаш. (Села.)

Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

Отдалечил си от мен познатите ми, направил си ме мерзост за тях, затворен съм и не мога да изляза,

Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.

окото ми чезне от скръб. ГОСПОДИ, Теб призовавах всеки ден, към Теб простирах ръцете си.

Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

За мъртвите ли ще вършиш чудеса? Или сенките ще станат да Те хвалят? (Села.)

Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

В гроба ли ще се прогласява милостта Ти, в Авадон ли — верността Ти?

Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.

В мрака ли ще станат известни чудесата Ти, в земята на забравата ли — правдата Ти?

I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

Но аз към Теб извиках, ГОСПОДИ, и сутрин молитвата ми Те посреща.

Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

ГОСПОДИ, защо отхвърляш душата ми, криеш лицето Си от мен?

Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

От младостта си съм окаян и линея, търпя Твоите ужаси и съм смутен.

Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

Пламтящият Ти гняв премина върху мен, Твоите ужаси ме поядоха.

Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

Заобиколиха ме като вода цял ден, обкръжиха ме отвсякъде.

Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

Отдалечил си от мен приятел и другар, познатите ми са в мрак.

Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]