Matthew 22

И Иисус пак започна да им говори с притчи, като казваше:

I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:

Небесното царство прилича на един цар, който направи сватба на сина си.

Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.

Той разпрати слугите си да повикат поканените на сватбата, но те не искаха да дойдат.

I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.

Пак изпрати други слуги, като им каза: Кажете на поканените: Ето, приготвих обяда си: юнците ми и угоените ми са заклани и всичко е готово; елате на сватбата!

Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.

Но те пренебрегнаха поканата и се разотидоха: един на своята нива, а друг – по търговията си;

Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.

а останалите хванаха слугите му и безсрамно ги оскърбиха и убиха.

Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.

А царят се разгневи, изпрати войските си и погуби онези убийци, и изгори града им.

A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.

Тогава каза на слугите си: Сватбата е готова, но поканените не бяха достойни.

Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.

Затова идете по кръстопътищата и колкото намерите, ги поканете на сватба.

Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.

И така, онези слуги излязоха по пътищата, събраха всички, които намериха – зли и добри – и сватбата се напълни с гости.

I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.

А царят, като влезе да прегледа гостите, видя там един човек, който не беше облечен в сватбарска дреха.

Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.

И му каза: Приятелю, ти как си влязъл тук, без да имаш сватбарска дреха? А той мълчеше.

I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.

Тогава царят каза на служителите: Вържете му краката и ръцете и го хвърлете във външната тъмнина; там ще бъде плач и скърцане със зъби.

Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

Защото мнозина са призвани, а малцина – избрани.

Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

Тогава фарисеите отидоха и се съветваха как да Го впримчат в говоренето Му.

Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.

И пратиха при Него учениците си заедно с иродианите да кажат: Учителю, знаем, че си искрен, учиш в истина Божия път и не Те е грижа от никого, защото не гледаш на лицето на хората.

I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.

Затова ни кажи: Ти как мислиш? Позволено ли е да даваме данък на императора, или не?

Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?

А Иисус разбра лукавството им и каза: Защо Ме изпитвате, лицемери?

Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?

Покажете Ми данъчната монета. И те Му донесоха един динарий.

Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.

И Той им каза: Чий е този образ и надпис?

I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?

Отговориха Му: На императора. Тогава Той им каза: Като е така, отдавайте императорското на императора, а Божието – на Бога.

Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.

Като чуха това, те се учудиха и като Го оставиха, си отидоха.

To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.

В същия ден дойдоха при Него садукеи, които казват, че няма възкресение, и Го попитаха, като казаха:

V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,

Учителю, Мойсей е казал: Ако някой умре бездетен, брат му да се ожени за жена му и да създаде потомство на брат си.

Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.

А между нас имаше седем братя; и първият се ожени и умря, и като нямаше потомство, остави жена си на брат си;

I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.

също и вторият, и третият – до седмия.

Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.

А след всички умря и жената.

Nejposléze pak po všech umřela i žena.

И така, при възкресението на кого от седемте ще бъде жена? Защото те всичките я имаха.

Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.

А Иисус в отговор им каза: Заблуждавате се, като не познавате Писанията, нито Божията сила.

I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.

Защото във възкресението нито се женят, нито се омъжват, а са като (Божии) ангели на небето.

Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.

А за възкресението на мъртвите не сте ли чели онова, което ви е говорено от Бога, който казва:

O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:

?Аз съм Бог Авраамов, Бог Исааков и Бог Яковов“? Той не е Бог на мъртвите, а на живите.

Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.

И множествата, които чуха това, се чудеха на учението Му.

A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.

А фарисеите, като чуха, че накарал садукеите да замълчат, се събраха заедно.

Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.

И един от тях, законник, за да Го изпита, Му зададе въпрос:

I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:

Учителю, коя е най-голямата заповед в закона?

Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?

А Той му каза: ?Да възлюбиш Господа, твоя Бог, с цялото си сърце, с цялата си душа и с целия си ум.“

I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.

Това е най-голямата и първа заповед.

To jest přední a veliké přikázání.

А втора, подобна на нея, е тази: ?Да възлюбиш ближния си както себе си.“

Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

На тези две заповеди висят целият закон и пророците.

Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.

И когато бяха събрани фарисеите, Иисус ги попита, казвайки:

A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,

Какво мислите за Христос? Чий Син е Той? Отговориха Му: Давидов.

Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.

Каза им: Тогава как Давид чрез Духа Го нарича Господ, като казва:

Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:

?Каза Господ на моя Господ: Седи от дясната Ми страна, докато положа враговете Ти под краката Ти“?

Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?

И така, ако Давид Го нарича Господ, как тогава Той е негов Син?

Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?

И никой не можеше да Му отговори нито дума; нито пък дръзна вече някой от този ден да Му задава въпроси.

A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.